Kázání na neděli 17. 9.

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 17. 9. 2023 0:05

Matouš 18,21-35

Tehdy přistoupil Petr k Ježíšovi a řekl mu: „Pane, kolikrát mám odpustit svému bratru, když proti mně zhřeší? Snad až sedmkrát?“ Ježíš mu odpověděl: „Pravím ti, ne sedmkrát, ale až sedmdesátkrát sedmkrát.“ „S královstvím nebeským je to tak, jako když se jeden král rozhodl vyžádat účty od svých služebníků. Když začal účtovat, přivedli mu jednoho, který mu byl dlužen mnoho tisíc hřiven. Protože mu je nemohl vrátit, rozkázal ho pán prodat i s ženou a dětmi a se vším, co měl, a nahradit ztrátu.

Tu mu ten služebník padl k nohám a na kolenou prosil: ‚Měj se mnou strpení, a všecko ti vrátím!‘ Pán se ustrnul nad oním služebníkem, propustil ho a dluh mu odpustil. Sotva však ten služebník vyšel, potkal jednoho ze svých spoluslužebníků, který mu byl dlužen sto denárů; chytil ho za krk a křičel: ‚Zaplať mi, co jsi dlužen!‘ Jeho spoluslužebník mu padl k nohám a prosil ho: ‚Měj se mnou strpení, a zaplatím ti to!‘ On však nechtěl, ale šel a dal ho do vězení, dokud nezaplatí dluh. Když jeho spoluslužebníci viděli, co se přihodilo, velice se zarmoutili; šli a oznámili svému pánu všecko, co se stalo. Tu ho pán zavolal a řekl mu: ‚Služebníku zlý, celý tvůj dluh jsem ti odpustil, když jsi mě prosil; neměl ses také ty smilovat nad svým  poluslužebníkem, jako jsem se já smiloval nad tebou?‘ A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. – Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“

Milé sestry, milí bratři,

Petra muselo velmi zaskočit, když slyšel, že cesta odpuštění nemá mít konce. Později se však z této skutečnosti radoval, neboť Ježíš i jemu odpustil jeho zapření. Věděl také, že když sám Bůh nikdy nepřestává odpouštět jemu, měl by se i on snažit odpouštět druhým. Do Božího království dojdou Ti, kdo odpouštějí.

V našem životě hraje milosrdenství a odpouštění velmi důležitou roli, neboť nám otevírají dveře do Božího království. V našem současném světě jsou však odpuštění a milosrdenství nejistá, v Království Božím jsou však neochvějná.

Dnešní čtení z Matoušova evangelia nám nabízí lekci odpuštění, které však nezastírá spáchané zlo. Člověk je přeci stvořen k obrazu Božímu, a je vždy větší než zlo, které koná.

Petrovi se zdálo, že odpustit sedmkrát denně je víc než dost. Ježíš však odpovídá: “Neříkám sedmkrát, ale sedmasedmdesátkrát.“ To znamená stále, pokaždé.

V modlitbě Páně prosíme, aby nám bylo odpuštěno do té míry, do jaké my odpouštíme našim viníkům. Odpuštění je něco velmi vzácného, co jde za hranice daných skutečností. Odpouštíme také podle míry svého svědomí, každý jinak, někdo má svědomí široké, někdo úzké, jak pravil mistr Jan Hus, a podle šíře svého svědomí také hřešíme, a jsme to my, kdo čekáme na odpuštění od druhých, kteří nám na oplátku odpustí přesně podle šíře jejich svědomí.

Ježíš vnímá v lidech hlubší dobrotu navzdory tomu, jak jednají, pokusme se proto i my vidět v našich bližních hlubší dobrotu. Odpustit znamená všechno prominout a nechat být. Provinilému se tak dostává milosti dále a nově žít. A odpuštění vyžaduje skutečně velikou milost.

Odpouštět není pro nikoho z nás snadné. Je to Boží milost. Odpustit sedmasedmdesátkrát denně je velmi velkorysé, ale nakonec musí mít podle Petra odpuštění nějakou mez.

Podle Ježíše však máme odpouštět neustále, opakovaně. Takhle nás Ježíš miluje. Odpuštění je nejnáročnější akt Ježíšova učení. Odpuštění je milostí současně pro toho, kdo jej uděluje, i pro toho, kdo jej přijímá. Měli bychom, každý z nás, věnovat nějaký čas snaze nahlédnout, jak s námi výzva k odpuštění rezonuje. Je to těžké, odpustit, a dále pokračovat v odpouštění, znamená to totiž opustit naše stížnosti a zlobu. Měli bychom si uvědomit, že tyto emoce zatěžují především nás, ne toho, vůči komu zlobu chováme, cítíme. V modlitbě Páně činí Ježíš odpuštění stejně silným motivem, jako chléb náš vezdejší. Nic neznázorňuje Ducha Kristova jasněji.

Když odpustíme, a je nám odpuštěno, nemáme z toho užitek jen my sami. Bůh nekoná jen pro soukromý užitek, účinky jeho konání se šíří na všechny strany. Od Boha dostáváme zdarma, prosme tedy, abychom se také my stali zprostředkovateli dobra pro své bližní.

Pane, dovol nám důvěřovat ve Tvé odpuštění a milosrdenství pro náš zbloudilý svět, a mít soucit se všemi, kdo nám křivdí.

Pane, modlíme se za to, abychom dokázali ze srdce odpouštět. Víme, že to sami nesvedeme. Často jsme hříšnými, jsme jako ti ničemní služebníci. Ty jsi k nám stále tak dobrý a milostivý, kdežto my míváme tvrdá srdce vůči těm, kteří se proti nám provinili. Smiluj se nad námi, a uzdrav naše srdce. Prosíme o to skrze Tvého syna, a našeho Pána, Ježíše Krista.

Amen

Jana Šedivá, NO Kutná Hora, 17. 9. 2023