Matouš 21,22 - Slova a činy

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 2. 10. 2023 17:20

Mt 21,22 Slova a činy

Tuto neděli se v kostelích čte zajímavý biblický příběh, který trochu provokativně vypráví Ježíš svým posluchačům. Je to příběh z běžného rodinného života o otci a dvou synech. Otec chce, aby synové šli pracovat k němu na vinici. První odpovídá, že se mu nechce, ale nakonec má trochu výčitky svědomí, takže tam jde. Druhý syn svému otci ochotně odpoví, že samozřejmě půjde, ovšem nakonec tam nedorazí. Otázka do placu zní: který syn je lepší?

Můžeme se ptát, jestli ten druhý, co řekl ano, chtěl skutečně jít, nebo to jenom předstíral, nebo to prostě jenom nestihl, něco mu do toho přišlo, měl moc práce... děti... kroužky...nákup... Znáte to.

Jako všechny Ježíšovy příběhy, i tento má svou symboliku. První syn, kterému se na vinici nechce, ale nakonec tam přecejen jde, ztělesňuje ty, kteří se staví proti všemu, co představuje Bůh. Takoví lidé jsou přímí, řeknou, co mají na srdci, na nic si nehrají. Syn řekne jasné ne, a bast! Ale pak se mu to v hlavě rozleží a svůj názor nakonec změní.

Druhý syn, který se zdá být na první pohled poslušný, je jako všichni ti, kteří se mohou samou ochotou přetrhnout, ale když dojde na lámání chleba, tak začnou dělat „mrtvého brouka“.

Vyplouvá nám z toho dost viditelný kontrast mezi slovy a činy. Každého z nás jistě napadne mnoho příkladů z vlastního života. Je spoustu lidí, kteří dovedou krásně mluvit, ostatním radit, brilantně vše popíší na sociálních sítích a třeba se ještě hezky vyfotí, ale to je tak všechno. A pak jsou ti, kteří prostě jdou a udělají, co je třeba, i když se na první pohled tváří odtažitě.

Žádný z těch dvou synů není dokonalým synem. Ani my nejsme dokonalé děti nebeského otce. Jsou v životě chvíle, kdy se jasně stavíme proti Božímu vedení a snažíme se jít svou vlastní cestou, abychom se po několika přešlapech stejně vrátili zpět, a jsou i chvíle, kdy horlivě mluvíme o Boží lásce a milosrdenství mezi lidmi, ale naše vlastní mezilidské vztahy jsou úplným opakem. Nikdo z nás není dokonalý. A to je možní odpověď, ke které nás Ježíš vede, když chce vědět, který syn je lepší.

Žijeme ve společenství svých náboženských obcí a sborů s úkolem být si navzájem k pomoci, být si podporou při překonávání všech nesnází. Velkým pomocníkem je Ježíš, který nám provokativně vždycky nastavuje zrcadlo, což nás možná pěkně štve, ale zároveň nám to ukazuje ten správný směr.

„Je-li v Kristu nějaké povzbuzení, nějaké potěšení lásky, nějaké společenství Ducha, nějaký soucit a milosrdenství, ² pak mi prosím udělejte radost: mějte ke všem stejný ohled, stejnou lásku, jednu duši, jednu mysl. ³ Nikdy se nedejte vést soupeřivostí nebo ješitností, ale raději žijte v pokoře: važte si sebe navzájem.“ (Filipským 2,1-13)

ThDr. Lenka Selčanová - NO Roudnice nad Labem