Matouš 16,21-27

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 3. 9. 2023 0:02

Milé sestry a bratři,

špatným zprávám nebo negativním prognózám se člověku nikdy moc nechce věřit, nebo bývá velmi těžké a většinou to chce i nějaký čas, než je člověk dokáže přijmout. Takto přirozeně reagoval i apoštol Petr na Ježíšovu první předpověď svého utrpení. Byla to situace, kdy s Ježíšem učedníci zažívají úplně něco nového, na co dosud nebyli zvyklí. Nejen zázraky a krásné pocity v přítomnosti Božího syna, ale nyní je začíná pomalu připravovat na to, co se s jeho Božím Synovstvím a s naší záchranou nutně pojí. Je to utrpení, oběť, doba těžké zkoušky, kterou vlastně ještě žádný člověk nepřežil.

A tak si Petr bere Pána Ježíše stranou a kárá ho. Chová se naprosto lidsky, protože lidská mysl často není schopna pojmout a pochopit Boží záměry, Boží logiku.

Této perikopě u Matouše předchází text, kdy se Ježíš ptá učedníků, za koho ho lidé pokládají a Petr vyznává, že Ježíš je Mesiáš - Boží syn. A nyní, velmi záhy po tom, Petr jedná tak jak jedná. Chce Pána Ježíše - kterého měl určitě hodně rád, byl mu vzorem a vlastně vším - logicky uchránit od utrpení a smrti. Z našeho pohledu Petr jedná správně - jako dobrý kamarád. Ale z pohledu Božího plánu se Petr chová egoisticky - projevuje se v něm ten zlý, který brání Božímu plánu spásy. Protože, kdyby Petr Ježíše před Golgotou uchránil, nebylo by ani vzkříšení.

Satan - ego - to co není z Boha - se vždy snaží uchovat to, co má. Konzervovat to, zastavit a nechat si to pro sebe. Ale duchovní růst potřebuje pohyb, transformaci. Aby se mohlo něco nového narodit, je třeba projít porodní bolestí. A tak na tomto místě Ježíš své učedníky připravuje na to, že brzy přijdou dny, kdy to nebude jen krásné a libé a úspěšné, jak se to na začátku jeho působení mohlo zdát, ale že přijdou neskutečně těžké zkoušky.

Tento rozhovor probíhal zřejmě za chůze, když Ježíš se svými nejbližšími procházel krajinou a tak se otáčí na Petra a reaguje velmi přísně. Odpovídá Petrovi v podstatě stejnými slovy, která použil na poušti, když byl pokoušen Satanem. A vymezuje se jeho lidskému, malému pohledu. On - skála, na které chce Ježíš vybudovat svou církev (to jsme také četli v předchozí perikopě) se nyní projevuje velmi neduchovně, velmi lidsky, egoisticky a stává se tak Ježíšovi kamenem úrazu - stojí mu v cestě jeho poslání. Petr prostě není schopen dohlédnout, že Bůh člověku, který ho miluje, připravuje to, co oko nevidělo a ucho neslyšelo, a že se některé věci stát musí.

Pán Ježíš si je vědom své cesty, je s Bohem spojen, tak plní jeho vůli. Dokáže také rozpoznat a pojmenovat to, co není z Boha, to co jde proti jeho plánu. A jeho vůle je zachránit život všem lidem. Tady nejde o život Ježíšova těla, nebo o naše hmotná těla, tady jde o něco mnohem víc, o věčnost, o život v plnosti u Boha, kam každá duše chce spět a má dospět...

Po své odpovědi Petrovi se Ježíš obrací na všechny učedníky a vysvětluje podstatu, toho, co se stalo. Vy jste moji učedníci, možná (nebo určitě) ještě nechápete jak to má být a smysl toho všeho, ale už jste se rozhodli mě následovat. Jít se mnou po té cestě a říkám vám, nebude to procházka krásnou krajinou, ale přijdou velmi těžké chvíle.

Pán Ježíš v této řeči de nuje tři znaky pravého učedníka - za prvé to je sebezápor. Práce se svým egem, které často sobecky má tendence jít proti Boží vůli, proti lásce a jednotě. Za druhé to je opakované braní svého kříže. Některé překlady používají nedokonavý vid - neustále berte - každý den berte svůj kříž. Nestačí jednorázové rozhodnutí k následování, ale každý den jsou zkoušky, ve kterých obstáváme nebo upadáme, ale je třeba si to uvědomovat a chtít znovu kříž zvednout a nést. A třetím rysem pravého učedníka je následování. Pravý učedník musí být aktivní, v pohybu. Následování není setrvání v jednom bodě, ale aktivita - schopnost se vydat do neznáma, věřit tomu koho následuji, ale také být exibilní a schopen reagovat, na to, co přijde a zároveň ustát své hodnoty a směr, kterým jsme se vydali.

To jsou velké výzvy, které Pán Ježíš přes propast věků má i na nás dnes skrze tento text. Nám naštěstí nejde o život, můžeme svobodně svoji víru prožívat, ale nejen nám, ale všem duším jde o život věčný. A tak tu jsme my, učedníci Pána Ježíše a v následování jeho příkladu v našich životech na něj také chceme ukazovat a říkat o něm a jeho záchraně dalším lidem. Tak kéž se nám to daří k Boží slávě. Amen.

Kristýna Ptáčková - NO Roztoky u Prahy