Kázání k 28. říjnu

Podrobnosti

Kategorie: Kázání a promluvy

Zveřejněno 28. 10. 2023 0:05

Jan 15, 17-27.
To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.
Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho.
Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.
Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat –
jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho, který mě poslal.
Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce.
Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu.
Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. To proto, aby se naplnilo slovo napsané
v jejich zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny. ‘Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce,
Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.

Milé sestry a milí bratři v Kristu,

28. říjen je den, kdy vyvěšujeme státní vlajky, den vzniku Československého státu. Den, který je hluboce zapsán v srdcích mnohých. V dějinách světa jeden malinký předěl, ale v paměti národa i v tak malém časovém úseku sta a pěti let den nezapomenutelný. Po válečném běsnění kýžený Den Svobody 28. říjen 1918.

Jak je to z pohledu Božího? To se neodvažuji pomyslit ani vyslovit. Jen si říkám: Tolik prolité krve, tolik násilí, nenávisti, ale též tolik touhy po svobodě, spravedlnosti a pravdivosti. Od vzniku člověka a světa „věčné“ téma - nenávist a láska.

To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali. Slyšíme jakoby v závěti, toto vám odkazuji, dávám vám Boží příkaz – micvót. Ježíš pokládá svůj život za přátele a říká, že služebník, otrok, není nad Pána. Ježíš se ponížil do role služebníka, abychom pochopili, jak máme jeho příklad chápat. Nikoho nad Boha není. Sloužit Bohu znamená zachovávat jeho přikázání a podle toho žít. Příkaz, povel, nařízení, vypadá, že zotročuje, vnucuje nám i něco, co nechceme, co nás tlačí. Příkaz lásky se nám nemusí vůbec líbit ve vztahu k někomu, kdo se staví nepřátelsky, tedy k nepříteli. Ale podívejme se třeba do starých kronik a pramenů na nutnost svornosti a lásky. Kdo přelomí jeden prut, nezlomí tři spojené (když připomeneme deváté století a velkomoravského Svatopluka). Tam, kde není svornosti a lásky, hrozí rozpad a zánik.

Dobře víme, co po nás Pán Ježíš chce. Víme, kdo ho poslal, ačkoliv Otce nejsme svými omezenými možnostmi, schopnostmi ani vnímáním poznat. Víme také, že z tohoto pozemského bytí odejdeme jen s tím, co vše odevzdáme právě jemu. Žádné statky, majetky, skvosty si s sebou nevezmeme a zemi i lopotu svých dnů ponecháme dalším, kdo přijdou po nás.

Zanechme jim však i žitou lásku, obětavost, upřímnost a víru, vědomi si toho, co pro nás učinili ti, kteří ve vřavách nespravedlivých válek položili svůj život jako nejvyšší oběť. Učinili to z lásky k nám, k zemi, k Bohu. Kdybychom to nevěděli, neznali, byli bychom bez hříchu... nebyli bychom zodpovědní za stav své země, náš národ, naše rodiny, nebyli bychom zodpovědní za své směřování.

V historii naší země se však toto datum neobjevuje poprvé jako významný. 28. 10. je také datum korunovace Ladislava Pohrobka českým králem roku 1453. Snad právě zde byl položen základ k pozdější korunovaci Jiřího z Poděbrad a Kunštátu (v květnu 1458), již zde se otevřela jedna z cest pro český národ. Dle textu Starých letopisů českých, když mladý král Ladislav zemřel 23. 11. 1457 na akutní leukémii, byl při něm zemský správce Jiří z Poděbrad. Ladislav před smrtí, ještě při plném vědomí, svěřil panu Jiříkovi, správci země, vládu nad zemí českou a prosil ho, aby sirotkům a vdovám pomáhal k právu a nenechal je utiskovat. Po několika letech a měsících usedl na český trůn král, jež nebyl z královské dynastie, král dvojího lidu. Některá data jsou v určitém národě důležitá, prolínají se a protínají napříč staletími. Jen my je naznáme nebo si neuvědomujeme jejich hlubší souvislosti a smysl v Boží architektuře, jejímž úhelným kamenem je Ježíš Kristus. To dnešní je spojeno s československými legiemi, osobnostmi 28. října, Tomášem Garriquem Masarykem, Slovenskem atd., ale i s mladým králem Vladislavem Pohrobkem.

Vrátím se však k roku 1918. 28. října 1918 nebyl úplným koncem války, ale vznikl Československý stát. Shodou různých okolností, věřím, že Božím řízením. Odpadnou-li však lidé od Boha, jak dlouho se udrží? Jak dlouho vydrží rostlina bez slunce? Ano, jsme schopni dnes dopřát rostlině umělé světlo, vlastně i my lidé bychom dokázali přežít někde v podzemí při umělém světle a stravě. Ale jaký a kde by byl ten domov náš? Byl by to Božský ráj to na pohled? Naše minulost i země z níž vyrůstáme nás utváří a možná i omezuje v našem chápání a otevřenosti vůči novému, ale chrání nás též od opakování stejných chyb a neuvážených kroků. Dává nám Boží příkaz vyslovený Ježíšem Kristem: „Přikazuji vám, abyste jeden druhého milovali.“

Také my, milé sestry a bratři, vydávejme svědectví v Duchu pravdy.

Modleme se odevzdaně, upřímně a do morku svých kostí, z celého svého srdce a do hloubky své duše: „Pane milovaný, Kriste Ježíši, naše cesto, přijímáme Tě a Tvůj příkaz. Posiluj nás a buď stále s námi. Tvůj Duch pravdy, nechť nás stále vede přes všechna úskalí, neboť my sami jsme si nejčastěji největší překážkou na cestě k Bohu Otci. Bože, děkujeme Ti za zemi, za Českou republiku, za společné žití v Československu, za bratry a sestry, které máme ve světě a vedle sebe. Kéž jsme si vědomi v každé chvíli, v každé situaci, že jen z Tvé Lásky a milosti žijeme a s každým nádechem a výdechem můžeme děkovat Tobě za to, co bylo, jest a bude.

1. Janův 4, 7
Milovaní, milujme se navzájem, neboť láska je z Boha, a každý, kdo miluje, z Boha se narodil a Boha zná. Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.
1. Janův 4, 12
Boha nikdy nikdo neviděl, ale jestliže se milujeme navzájem, Bůh v nás zůstává a jeho láska v nás dosáhla svého cíle.

Mgr. Jana Šmardová Koulová, NO Tmaň