Reflexe tématu Putování za spravedlností a mírem

Podrobnosti

Kategorie: Bohoslužby, kázání, projevy

Zveřejněno 24. 2. 2014 7:24

Ústřední výkonný výbor Světové rady církví, první setkání ve Švýcarském Bossey

Reflexe tématu Putování za spravedlností a mírem, 12. února 2014

anglicky napsala a do češtiny převedla Martina V. Kopecká, členka Ústředního výkonného výboru SRC

Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.
Matouš 5, 9

Milé sestry a brtaři v Kristu, {jcomments on}

po stoletích opakovaných válečných konfliktů v Evropě po zhruba šedesáti letech nastalo období zatím nebývale dlouho trvajícího míru. Co o tomto čase evropském míru můžeme říci je to, že žádná západní mocnost nepoužila své síly k tomu, aby ji poměřovala s ostatními evropskými - východními národy. Ale vydáváme se skutečně po cestě opravdového a hlubokého míru s cílem dosáhnout spravedlnosti a sjednocení v Jeho jménu?

Pocházím ze srdce Evropy, z České republiky, z Prahy a mír je součástí mého každodenního života. Zatím nikdy jsem nemusela čelit neozbrojenému nebo dokonce ozbrojenému konfliktu, válce. Bohužel tuto situace nemůžeme považovat v Evropě za standartní, například když se vydáte ráno z Prahy, z hlavního nádraží, ještě týž den dorazíte vlakem do Srbska, kde nevinní lidé trpí konflikty každý den.

Ano, dalo by se říci, že mír je pouze politickou záležitostí. Ale my všichni víme, že je to komplexní problém a my, jako křesťané – my, jako součásti církve jsme neoddělitelnou součástí všeho tohoto dění a to i v případě, že žijeme v zemi, kde je mír.

Moje země, Česká republika, vstoupila do Evropské unie v roce 2004. Vedle udržitelného ekonomického rozvoje primárně Evropská unie usiluje také o dosažitelnost humanitární pomoci a ochrany lidských životů v co největším možném rozsahu a v co nejkratším možném čase. V rámci tohoto závazku se snaží pomoci obětem krizí, poskytovat lidem úlevu ve chvílích ohrožení a strádání – a to bez ohledu na jejich národnost, víru, pohlaví či původ. Právě na tomto poli bychom se měli jako církve snažit udělat vše, co můžeme.

Dálší stránkou je potom snaha o zachování hodnot, jako je lidská důstojnost, svoboda, demokracie, rovnost, právo a respekt k lidským právům a snaha o spravedlnost v zájmu míru.

Jsem členem Církve československé husitské, "husitství" mnozí spojují s obdobím válek a krutosti. Je však dobré si připomenout, že jeden z vůdců husitského hnutí – král český – Jiří z Poděbrad se snažil o dosažení míru skrze návrh, který může být v podstatě považován za předchůdce Evropské unie. V dokumentu navrhuje panovníkům křesťanských zemí, aby se v otázce konfliktu a v ohrožujících chvílích rozhodovali vždy pro nenásilné a pokojné řešení. Král chtěl ustanovit společnou radu a další nadnárodní instituce. Svůj návrh zamýšlel využít také ve věci zastavení krutých nájezdů Turků, kteří si podrobili Konstantinopol v roce 1453. Vyslal tedy ještě Jaroslava Lva z Rožmitálu na cestu po evropských královských dvorech, aby prosazoval tuto myšlenku. Jiří doufal, že v platnost by dohoda mohla vejít v roce 1464, ale to se nestalo, dohoda nenalezla pochopení. Přestože se Jiříkova snaha ukázala být neúspěšnou, plán papeže Pia II. – vypravit do Čech křížovou výpravu, zůstal neuskutečněný. Ukazuje se, že touha po míru člověka ze středověku byla stejně silná jako dnes.

Dovolte mi ještě jeden "výlet" do historie střední Evropy v době středověku, který je neméně spojený s upřímnou touhou po míru.

Příští rok si připomeneme 600. výročí popravy Mista Jana Husa v Kostnici. Ve chvíli, kdy Mistr Jan Hus čekal na výslech, uvězněn v Kostnickém vězení, doufal v možnost přednést své kázání o míru (Sermo de pace), ve kterém píše o nutnosti smířit se nejprve sám se sebou a s Bohem a teprve poté usilovat o mír s druhými (Mistr Jan Hus, Řeč o míru, "Je totiž nezbytné, má-li vůbec nastat mír s bližním, aby byl napřed uzavřen mír člověka s Bohem a mír člověka se sebou samým."). Spravedlnost Boží a jeho zákona je dle Husa svornost, pokora, dobrovolná chudoba, čistota, trpělivost a účinné kázání evangelia. Mistr Jan Hus proklamoval hodnotu pravdy, lásky a čisté cesty ke Kristu na počátku patnáctého století a tento jeho odkaz je dodnes živý.

Spojeni s takovýmto předkem, si my, Církev československá husitská, klademe otázku "jakým způsobem nalézt cestu ke spravedlnosti a míru a také jak se poučit z minulých chyb?".

Jako národ jsme čelili největší výzvě ve spojitosti s druhou světovou válkou a vztahem k německému národu. Pro generaci mých prarodičů bylo nemyslitelné navazovat jakékoliv přátelské vztahy s Němci. Pro mě je dnes zcela přirozené být v kontaktu s mladými lidmi v Německu, mluvit s nimi o minulosti a tvořit společně budoucnost. V jejich zemi funguje mnoho organizací, které věnují veškeré svoje úsilí usmíření a pomoci obětem minulosti i současným krizím. Je to zejména otázka přístupu. Musíme spatřit onen rozdíl mezi tolerancí a respektem. Pokud něco tolerujeme – znamená to, že se o to nestaráme, nezajímá nás to, tiše to trpíme. Ale pokud něco či někoho respektujeme, znamená to, že se dokážeme oba dva navzájem obohatit.
Zkraje července se ve jménu sdílení víry, hodnot a usmíření sejdou v polské Wroclawi křesťané ze střední a východní Evropy na kždoročním Setkání křesťanů (a je očekáváno snad až 5 tisíc lidí). Cílem tohoto setkání je potkat se, sdílet se a společně chválit Pána a žít spolu v jednotě. Důležitou součástí tohoto setkání je odpuštění si navzájem. Mottem letošního ročníku je "Společně v Kristu". Stáváme se tedy svědky vzájemného sdílení v rámci procesu uzdravování.

Evropa ale zároveň čelí jakési "krizi křesťanství". Většinová populace je sekularizována či se považuje za atheisty. Tento proces sekularizace probíhá v mnoha evropských zemích. Měli bychom se ptát "proč se to děje, proč nejsme schopni se dotknout člověka, přistoupit k němu a na které oblasti působnosti se zaměřit?". Jak říká Albert Schweitzer, dokud člověk nerozšíří oblast svého slitování na všechny žijící bytosti, nemůže sám nacházet mír.

Jednou z mnoha možností je vybudovat síť sociální a zdravotní péče bez upřednostňování jakéhokoliv náboženského vyznání apod. Snaha konkrétně pomoci člověku, dotknout se ho v jeho bolesti a ulevit mu, být dobrým příkladem nic nežádájící křesťanské lásky. Nedílnou součástí tohoto procesu je role vzdělávání. Je zapotřebí mluvit o situaci ve světě. My jako křesťané- jako lidské bytosti – jsme navzájem propojeni. Skrze otevřená srdce modlitbou a přímluvami. V Evropě je mnoho vzdělávacích křesťanských akademií a škol, které šíří myšlenku respektu, demokracie atp. Musíme učit a vychovávat děti, připravit novou generaci, aby mohla pokračovat na cestě, po které jsme se rozhodli vydat – po cestě spravedlnosti, míru a jednoty. Je potřeba zapojit mladé a usilovat o rovnováhu v dosažení spravedlnosti a míru.

Každý z nás je jiný. Ale všichni jsme voláni k tomu, abychom se stali ambasadory Božího míru – a Boží mír není vždy totožný v mírem v lidském pojetí – a proto není třeba o něj usilovat prostřednictvím válečných a násilných konfliktů. Zůstaňme pokorní, zatímco sloužíme člověku.

Modlitba matky Terezy:

Prostá je cesta
Ticho je modlitbou
Modlitba je mírem
Mír je láskou
Láska je službou
Plodem služby...je mír

 Text projevu v anglickém originále55.82 KB