Proměnění Páně

Podrobnosti

Kategorie: Bohoslužby, kázání, projevy

Zveřejněno 23. 2. 2020 0:00

Už jste někdy přemýšleli nad tím, proč někteří lidé mají dar vnímat Boží blízkost a jiní, i když se o to celý život snaží, tento dar nemají? Jsou lidé se schopnostmi vidět věci, které přesahují naše lidské poznání. To však neznamená, že ostatní, zůstanou navždy uvězněni „v zajetí přízemnosti“. Vše má svůj čas.

V mnohých křesťanských chrámech se před začátkem postní doby čte tajuplný evangelijní příběh o proměnění Ježíše Krista. Ježíš, společně se třemi učedníky, vystoupil na vysokou horu, kde byli sami. Na hoře, před jejich očima, byl Ježíš proměněn v zářící, oslnivou bytost. „Jeho tvář se rozzářila jako slunce a šat byl oslnivě bílý.“ V tu chvíli se kolem něho zjevily další dvě zářící postavy, které byly rozpoznány jako Eliáš a Mojžíš, dávní představitelé Starého zákona. Stalo se to bezprostředně před velikonočními událostmi, tedy před Ježíšovým smrtelným utrpením a hlubokým zoufalstvím jeho učedníků. Mělo to svůj důvod.

Třem učedníkům byla dána možnost vidět Boží slávu a poznat tak svého učitele v nebeském světle. Alespoň na kratičký okamžik spatřili, že tento stvořený svět a vlastně veškerý pozemský život má ještě další smysluplnější rozměr. Snad pak snáze nesli to zlé, co přišlo o Velikonocích.

Myslím si, že život každého z nás je plný tajuplných událostí. Jen je buď nevnímáme nebo si je nepřipouštíme, protože nevíme, jak s nimi naložit. Dalo by se říct, že náš život se vine jako řeka mezi dvěma břehy, nebeským a pozemským. Máme možnost vnímat mnoho krásných, dobrých a nebeských věcí kolem sebe, zároveň se ale nedokážeme ubránit zlu či bolesti, které leží na tom druhém břehu. Tajemný příběh o Ježíšově proměnění nám sice může přinášet trochu zklamání, protože se týká jen malé hrstky vyvolených učedníků, zároveň nám ale jasně ukazuje důležitou věc: v pozemském životě není možné se vyhnout bolesti a trápení. Nevyhnul se tomu ani Kristus. Boží sláva a zářivé Kristovo světlo nám ale dává pro jakoukoliv bolest jasný vzkaz. Kristova láska panuje nade vším vesmírem. Není nic většího a smysluplnějšího, než je On. A i když třeba nepatříme k těm, kteří jsou schopni vnímat takovou Boží blízkost, jako ti tři učedníci z dnešního příběhu, vůbec to neznamená, že se nás Boží blízkost nedotýká. Dotýká se. Jen ji nevidíme. Je skrytá, protože ještě nepřišel ten správný čas, abychom ji viděli. Přeji nám všem dostatek trpělivosti a vnímavosti při plavbě řekou našeho života. Kéž Boží slovo „svítí jako svíce do temných míst, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.“

Amen.