Jaké byly Velikonoce v náboženské obci Louny?

Podrobnosti

Kategorie: Aktuality

Aktualizováno 24. 4. 2014 10:50

Zveřejněno 24. 4. 2014 10:50

Náboženská obec Louny prožila letošní Velikonoce v pokoji a radosti. Po postní přípravě jsme ještě před Květnou nedělí vstoupili do slavení Svatého týdne setkáním dětí a rodičů z náboženské obce a jejich přátel. Zábavnou a pro děti přijatelnou formou jsme prošli s Kristem jeho cestu od vjezdu do Jeruzaléma, přes večeřadlo na Golgotu, temnotou hrobu až k radosti nedělního rána. Děti a snad ještě více jejich rodiče pokládali různé doplňující otázky, které vycházely z toho, co slyšeli, viděli v televizi nebo o čem už dlouho v duchu přemýšleli.

Myslím, že se nám podařilo přiblížit dětem i dospělým Ježíšův velikonoční příběh. Jejich zvídavost byla alespoň pro tuto chvíli uspokojena. K vytvoření příjemné rodinné atmosféry přispěl nepochybně společný zpěv velikonočních písní a malé pohoštění, které připravila jedna z maminek. Duše i tělo byly nasyceny, děti vypadaly spokojeně, což ještě podpořily malé knižní dárky, které si odnesli vítězové soutěže. Květnou nedělí jsme zahájili Svatý neboli Pašijový týden. Ratolesti přinášené k oltáři nám připomněly zástup provolávající slávu Davidovu Synu, přijíždějícímu na oslátku do svatého města. (Mt 21, 1-9) Slavení velikonočního tridua zahajovala liturgie Zeleného čtvrtku, patřící svým zaměřením - texty i atmosférou přicházející hodiny utrpení - k následujícímu dni, Velkému pátku. V naší obci nekonáme obřad umývání nohou, nicméně jeho smysl jsme měli možnost rozjímat nad textem evangelia J 13, 1-15. Den postu a velikého smutku byl tradičně prostoupen Janovými pašijemi, meditací Kristova utrpení a přímluvami za církev a svět. Prořídlé řady různými nemocemi zasažené a zkoušené náboženské obce připomínaly na začátku obřadu spíše učedníky v čase po zatčení Pána Ježíše, nicméně v průběhu bohoslužby přicházeli další účastníci, takže jsme nakonec tvořili sice menší, nicméně účastí na Kristově kříži a utrpení vnitřně zainteresované společenství. Mlčením hrobu Bílé soboty jsme v atmosféře vězňů, kteří očekávají nadcházející noci své propuštění, dospěli až k nedělnímu ránu. „Vzali Pána z hrobu a nevíme, kam ho položili" (J 20, 2b), slyšeli jsme z evangelia neděle Božího hodu velikonočního, stejně jako Ježíšovo něžné oslovení: „Maria...Jdi k mým bratřím a pověz jim, že vystupuji k Otci svému a k Otci vašemu a k Bohu svému i Bohu vašemu..." (J 20, 16-17) V radosti Kristova zmrtvýchvstání jsme obnovili své křestní sliby a závazky a křtem jsme přijali do společenství církve dva nové členy: Andrejku a Vašíka, jejichž rodiče si před pár lety v našem sboru řekli své „ano". Také v naší obci jsme mohli zakusit, že církev, která se zrodila z Kristova probodeného boku, když z něj vytryskla krev a voda (J 19, 34), žije a je oživována týmž Duchem, kterým Pán obdaroval své učedníky. (J 20, 22) Radost Velikonoc byla opravdu veliká. Za požehnané prožití svátečních dnů vděčíme také chrámovému sboru vedenému sestrou předsedkyní Ivanou Derflerovou. Zpěv sboru zněl z chrámového kůru jako andělská hudba nebešťanů oslavujících Kristovo zmrtvýchvstání. V síle slova a svátosti, kterou jsme o neděli Zmrtvýchvstání Páně přijali, chceme nést naději, že „Kristus byl vzkříšen jako první z těch, kdo zesnuli." (1 K 15, 20) Helena Smolová, farářka NO CČSH LOUNY