Praha 10 - Vinohrady

Podrobnosti

Kategorie: Náboženské obce

Aktualizováno 1. 8. 2016 9:12

Zveřejněno 10. 9. 2013 14:07

Náboženská obec vznikla již v březnu 1920. V dubnu 1921 došlo k jejímu osamostatnění (do té doby patřila pod duchovní správu na Starém Městě). Toho času se do vinohradské náboženské obce hlásí téměř 9000 věřících. Prvním vinohradským farářem se stal Jan Lomoz, druhým pak Arnošt Šimšík, od roku 1950 první plzeňský biskup. Léta jeho kněžské služby na Vinohradech byla spojena s nebývalým rozvojem v oblasti du-
chovní i sociální práce (provozování dětského domova, domovů důchodců, charitativní bazary, divadla, plesy...).

Pod názvem Viničné Hory byly od roku 1788 samostatným územním celkem, od zavedení obecních samospráv v roce 1849 obcí. V roce 1867 byly přejmenovány na Královské Vinohrady (Königliche Weinberge). Vinohrady jsou pojmenovány podle středověkých vinic, které byly na jejich jihozápadních svazích za branami města nad Koňským trhem, dnešním Václavským náměstím. Jménem „Královské Vinohrady" měla být zvěčněna zásluha českého krále Karla IV. o vznik zdejšího vinohradnictví.

Královské Vinohrady byly v r. 1879 povýšeny na královské město. V 19. století, až do rozpadu Rakousko-Uherska v roce 1918, se centralistická habsburská Vídeň bránila konkurenci rostoucí Prahy zakládáním samostatných královských měst místo jejich spojení s ní – tak bylo založeno i Královské město Vinohrady. Královské Vinohrady se staly třetím největším městem v zemi, v roce 1905 měly 66 550 obyvatel (z toho 4769 Němců), v roce 1913 měly přes 84 000 obyvatel, do roku 1922 kolem 90 000 obyvatel.

V roce 1922 byly přičleněny k Velké Praze spolu s dalšími obcemi. V souvislosti s tím došlo k rozsáhlému přejmenování ulic. Z té doby pocházejí názvy vinohradských ulic po státech a hlavních městech (Anglická, Americká, Jugoslávská, Bělehradská, Římská, Londýnská aj.). Snaha oprostit se od dobově ideologicky nežádoucích asociací vyústila v r. 1968 ke zrušení přívlastku Královské, k velké nelibosti vinohradských rodáků i ostatních obyvatel této čtvrti. Původní název zůstal dodnes zachován například v názvu Fakultní nemocnice Královské Vinohrady. O obnovení původního názvu čtvrti dnes usiluje místní společnost strany Koruna Česká.

Podle návrhu významného českého architekta Pavla Janáka byl od června 1932 do října 1933 vybudován dnešní Husův sbor. Funkcionalistická stavba je kulturní památkou. Železobetonová stavba je tvořena v západní části nižším traktem s bohoslužebným sálem (kostelem), přístupným po schodištích a terase, k němuž přiléhá na východní straně pětipatrový obytný dvojdům s kancelářemi farního úřadu a nájemními byty. Na jižním okraji terasy se napojuje více než 30 m vysoká věž (zvonice) bez obvodového pláště s vloženým točitým schodištěm, zakončená měděným kalichem o výšce téměř 4 m a váze 700 kg. Ke sboru patří největší kolumbárium u nás, které má přes 7000 urnových míst.

Na konci druhé světové války, když probíhaly tvrdé boje o rozhlas a ten byl posléze poškozen, místní farář A. Šimšík, jistě se značnou dávkou odvahy, dovolil přenést revoluční vysílání do sborových prostor, kde po celou válku zůstalo technické zařízení pro přenos varhanních koncertů. A tak se celá vlast dozvídala o událostech v Praze, slyšela zprávu o kapitulaci Německa prostřednictvím vysílání z Husova sboru na Vinohradech.

V roce 1999 náboženská obec Vinohrady zahájila rozsáhlou rekonstrukci celého objektu, která probíhá každoročně po jednotlivých etapách od opravy exteriérů k obnově interiérů kostela a kolumbária. Cílem rekonstrukce bylo obnovení původního vzhledu se snahou o co nejvěrnější zachování, popřípadě obnovení všech původních prvků a detailů. Autorem projektu je Architektonický ateliér M.C.A. Dílo se může dařit i díky finančním dotacím z MK z programu Regenerace, díky darům Městské části Praha 10, a také díky všem, kteří na Husův sbor pamatují. V roce 2011 se podařilo do zvonice sboru umístit tři nové zvony: Víru, Naději a Lásku.