Duchcov

Podrobnosti

Kategorie: Náboženské obce

Aktualizováno 3. 8. 2017 11:12

Zveřejněno 16. 9. 2013 11:47

Náboženská obec v Duchcově vznikala teprve v roce 1948 odštěpením od mateřské obce teplické. Po prvofaráři Karlu Hradcovi byl jeho nástupce Jan Křinecký v padesátých letech obviněn z protistátní činnosti (ukrývání vysílačky v kostelní věži) a byl odsouzen k šesti letům vězení. V době jeho působení čítala náboženská obec k roku 1955 870 příslušníků a patřilo k ní též 11 přilehlých obcí – například Hrob. Z řady duchovních, kteří zde působili, je třeba vzpomenout faráře Ladislava Maška, který obec rozvíjel během své služby dvacet dva let. V té době (1956–1978) se náboženská obec rozrostla až na 1160 členů. Vlivem režimu však zase klesl stav na pouhých 447 duší. Pravidelné bohoslužby se konají v modlitebně farní budovy v Havlíčkově 23, sváteční shromáždění pak probíhají v přilehlém kostele, který bývá jmenován jako kostel u rybníka Barbora. Ten byl v roce 1902 předán k užívání německé evangelické obci, což zůstalo stejné přes obě světové války. V roce 1959 byl předán jako konfiskát naší církvi s právem spoluužívání s Českobratrskou církví evangelickou. Ovšem už v šedesátých letech byl kostel využíván jako sklad pro průmyslové podniky. To samozřejmě vedlo k jeho devastaci až natolik, že se uvažovalo o jeho likvidaci. V roce 1992 se podařilo kostel zachránit mimo jiné proto, že je v seznamu státem chráněných památek, a od roku 1996 znova slouží svému původnímu účelu. Slavnostní bohoslužbou jej otevřel biskup R. Hradský. Věž kostela CČSH u rybníka Barbora je v Duchcově jediným vyhlídkovým místem. Věž provozuje město Duchcov a veřejnosti je přístupná přes letní sezónu.

Označení Duchcov může etymologicky souviset s toponymy Doksy, Doksany a naznačuje místo v bažinaté krajině. První zmínky o Duchcově pocházejí z kopiáře oseckého kláštera Codex damascus a vztahují se k roku 1240. V roce 1421 a 1426 byl Duchcov dobyt husity, v roce 1460 potvrdil a rozšířil privilegia města Jiří z Poděbrad. Roku 1785 přichází na duchcovský zámek osvícenský vzdělanec Giacomo Casanova, tráví zde poslední roky života a svou tvorbou se zapisuje do evropských literárních dějin. Jeho pobyt zde připomínají každoroční dvoudenní Casanovské oslavy s bohatým programem. Ve městě žije téměř devět tisíc obyvatel. Mezi jeho památky se řadí:

Kostel Církve československé husitské
Původní secesní evangelický kostel u rybníka Barbora byl postaven podle návrhu drážďanských architektů J. W. Graebnera a R. Schillinga. Jeho základní kámen byl položen 12. listopadu 1899 a kostel byl vysvěcen 20. dubna 1902. Objekt má zajímavou vnější výzdobu – motiv pelikána, živícího svou krví mláďata uštknutá zmijí. Jde o starobylý symbol Krista. Vchod do věže kostela zdobí portréty tvůrců němec-
ké reformace M. Luthera a učeného F. Melanchtona.
Dům v Husově ul. 13
Jde o barokní měšťanský dům, který v minulosti náležel rodině Martinů. V roce 1813 zde přenocoval před bitvou náčelník generálního štábu rakouské armády, pozdější polní maršál, Jan Václav Radecký z Radče. Na pobyt Radeckého upomíná pamětní deska z roku 1895. Součástí fasády je dřevěný reliéf s motivem Ecce Homo (Ejhle člověk). Tento reliéf ukazuje Krista s trnovou korunou, pláštěm a třtinou v ruce, jemuž se posmívají římští vojáci provázení psy.
Kaple sv. Barbory se sochou sv. Jana Nepomuckého
Barokní kaple, umístěná naproti rybníku Barbora, byla postavena litoměřickým stavitelem Octaviem Broggiem jako hřbitovní kaple. Na jejím místě však stála kaplička zřejmě již v 16. století, kterou obklopoval hřbitov s krásnou branou a kostnicí. Pohřbívalo se tehdy také v samotné kapličce, zřejmě do roku 1702. V nynější kapli se dodnes dochovaly náhrobky z první poloviny 18. století, opatřené symboly pomíjivosti. Na kapli je umístěna pamětní deska G. Casanovy, který v Duchcově strávil posledních 13 let svého života, a někdejší hřbitov u sv. Barbory je nejpravděpodobnějším místem posledního odpočinku tohoto velkého dobrodruha. Za kaplí je umístěna socha sv. Jana Nepomuckého.