Kouřim

Podrobnosti

Kategorie: Náboženské obce

Aktualizováno 10. 8. 2016 13:40

Zveřejněno 17. 9. 2013 13:28

Kouřimská náboženská obec vznikla hned na počátku vyhlášení nové církve. Centrum náboženského života se soustředilo nejprve do Svojšic u Kolína, které jsou od Kouřimi vzdálené přibližně šest kilometrů. Počátek zdejší obce se datuje k 16. lednu 1921, kdy svojšický římskokatolický farář Václav Šťastný kázal o reformách v církvi a následně s mnoha podobně smýšlejícími věřícími vstoupil do nové církve. O Velikonocích – dne 27. března 1921 – oznámil svůj přestup i vznik nové náboženské obce.

Nově vyhlášená církev používala ke svým bohoslužbám do 24. listopadu 1922 místní římskokatolický kostel, následně se sloužily bohoslužby v obecní kapli v Poboří a ve školních budovách. Státní souhlas získala náboženská obec 24. března 1924. Postupně se z ní osamostatnily Plaňany a Zásmuky.

Teprve 8. března 1953 bylo přeneseno sídlo náboženské obce ze Svojšic do Kouřimi. Zde v ulici na Novém Městě již dříve vznikl „Československý sbor kněze Prokopa Velikého", který projektoval bratr architekt Karel Venca z Kouřimi. Bohoslužebný prostor slavnostně otevřel 5. července 1935 bratr biskup Stanislav Kordule.

Věřící toužili postavit sbor také přímo ve Svojšicích, dokonce položili základy a pustili se do stavby, avšak na příkaz nadřízených státních orgánů ji museli rozebrat. Nakonec si pořídili prostou modlitebnu nedaleko zámku. Přebudovali ji ze zakoupeného domku u rybníka. Podobně jako v Kouřimi i tady si se stejnou obětavostí vytvořili ke společnému setkávání svépomocí a zdarma bohoslužebný stánek.

V náboženské obci se ve farářské službě vystřídala řada bratří a sester. Měla své vlastní faráře, významně tu působili Jan Frolík (1936–1947) a Josef V. Zdobinský (1947–1957), byla také administrována ze Zásmuk a později z Plaňan. V současné době – od 12. listopadu 1984 – je náboženská obec administrována ze Zásmuk. Sestra farářka bydlí se svou rodinou na faře CČSH v Kolíně.

Po roce 1989 došlo k obnovení vyučování náboženství v základních školách v Kouřimi a ve Svojšicích a ve speciální (dříve zvláštní) škole v Kouřimi, rozvinula se spolupráce s městskými a obecními úřady, s Domem s pečovatelskou službou, s Městským penzio- nem pro seniory v Kouřimi a s Ústavem sociální péče ve Svojšicích. Kromě bohoslužeb v církevních budovách se dle ohlášení konají shromáždění v nedalekých Libodřicích a Polních Voděradech, a to opět v budovách bývalých škol či v prostorách obecního úřadu. Pořádaly se rovněž slavnostní průvody a pálení hranice k výročí úmrtí Mistra Jana Husa.

Zajímavostí je Kouřimský skanzen s rukodělnou výrobou a výstavami řemesel a ručních prací během celého roku. Nedaleko Kouřimi – směrem na Český Brod a Prahu – stojí od roku 1881 10 metrů vysoká Lipanská mohyla jako symbol bitvy u Lipan. Památník připomíná poslední boj a porážku husitů dne 30. května 1434 s výstižným nápisem: „Kdož zastavíš se zde, zamysli se, kam vede nesvornost národa." – „Ó místo bezmezného zármutku, přehořké slzy v proudech po věky tě budou omývat." – „Zde padl Prokop Holý, slavný vůdce táborů 30. máje 1434." – „Lipany výstrahou! 1434–1934."

Místní pověst vypráví o založení Kouřimi takto: První družinu Slovanů sem zavedl kníže Lech, bratr Praotce Čecha. Devět let poté, co stanul na hoře Říp, vydal se prý dále na východ, aby se usadil nedaleko své rodiny. Kázal svým příbuzným, aby za tři dny po jeho odchodu vylezli na horu, rozhlédli se kolem a uzřeli, že tam, kde spatří doutnající oheň, je jeho nová domovina. I stalo se, jak řekl, a podle toho kouře, co se zdvíhal nad zelenavým krajem, se město jmenuje. Ve Staré Kouřimi najdete Lechův kámen, označující místo, kde prý Lech spočinul, když se jal zakládat zdejší město. Kouřim získali Slavníkovci, po jejichž vyvraždění na Libici roku 995 bylo hradiště vypáleno a zpustošeno. Nicméně zůstala jako správní centrum významná. Ve 14. století se Kouřim ocitla na seznamu největších měst v Čechách, vrchol rozkvětu datujeme někam na počátek 15. století, kdy se význam Kouřimi takřka rovnal důležitosti Prahy nebo Kutné Hory. Ale 17. století přineslo třicetiletou válku, bídu, hlad, chudobu a nakonec mor. Kouřim v těchto dobách významně utrpěla a nikdy již nenabyla původního významu. První barokní památkou v Kouřimi byl morový sloup. Kouřimi, stojící na straně českých stavů, byl po bělohorské bitvě zkonfiskován veškerý majetek a město bylo následně několikrát vydrancováno procházejícími vojsky. Roku 1648 sice vestfálský mír končí období největších hrůz, avšak až do konce nešťastného století je Kouřim dále decimována náboženským útlakem, morem a řadou požárů. Městečko, v němž se nikdy nerozvinul žádný významnější průmysl, se však od dvacátých let 20. st. stalo vyhledávanou turistickou a výletní oblastí. Klid maloměsta na dohled od Prahy, množství historických památek, proslulé ovocné školky v Molitorově a zahradnické výstavy učinily z Kouřimi místo, které se kdysi stávalo cílem celých výletních vlaků.