Evangelium o Martě a Marii (Lk 10, 38–42) nám klade důležitou otázku: Co je v našem životě skutečně podstatné? V příběhu dvou sester, z nichž jedna slouží a druhá naslouchá, Ježíš obrací naši pozornost od starostí a výkonu k tichému spočinutí u Boha. Nabízí nám klid uprostřed shonu – a připomíná, že právě v naslouchání Božímu slovu nacházíme to, co nám nikdy nebude odňato.
Evangelium o Martě a Marii je jedním z těch textů, které se nám snadno vryjí do paměti. Dvě sestry, dvě různé reakce na příchod Ježíše – a jedno zásadní poučení, které sahá až k samotnému jádru našeho vztahu k Bohu.
Marta je aktivní, pohostinná, plná dobré vůle. Chce, aby bylo všechno dokonalé. Možná peče chléb, prostírá, vymetá poslední smítko. A přitom se zlobí: nejen na Marii, která se zdá být pasivní, ale i na Ježíše, který „nic nedělá“. Cítí nespravedlnost a žádá nápravu.
Ježíš ji však nezahanbuje. Osobní oslovení „Marto, Marto“ zní jemně, skoro jako pohlazení. Ale jeho odpověď je jasná: „Jen jednoho je třeba.“ Tím jediným, co skutečně potřebujeme, je být s Bohem. Naslouchat jeho slovu, být v Jeho přítomnosti. Nechat se vést a proměňovat.
Marie zvolila právě to – usednout k nohám Ježíšovým, spočinout a naslouchat. A Ježíš tuto volbu označuje za „dobrou“ a „nepomíjející“. Ne že by služba a práce nebyly důležité. Ale v hierarchii hodnot má první místo vztah s Bohem – ten dává smysl i všem našim činům.
Tento text je výzvou pro každého z nás. V uspěchané době, kdy nás Marta v nás žene k výkonu, k aktivitě, k neustálé službě, nás evangelium volá k rovnováze. K odvaze na chvíli ztichnout, usednout – a slyšet Boží hlas.
A právě to je „to jediné potřebné“, co nás nikdy neopustí.
Obrázek: Inspirován dílem „Christ in the House of Martha and Mary“ od Johannese Vermeera