Kulturní aktivity

Kázání k 28. říjnu

Jan 15, 17-27.
To vám přikazuji, abyste jeden druhého milovali.
Nenávidí-li vás svět, vězte, že mě nenáviděl dříve než vás. Kdybyste náleželi světu, svět by miloval to, co je jeho.
Protože však nejste ze světa, ale já jsem vás ze světa vyvolil, proto vás svět nenávidí.
Vzpomeňte si na slovo, které jsem vám řekl: Sluha není nad svého pána. Jestliže pronásledovali mne, i vás budou pronásledovat –
jestliže mé slovo zachovali, i vaše zachovají. Ale to vše vám učiní pro mé jméno, poněvadž neznají toho, který mě poslal.
Kdybych byl nepřišel a nemluvil k nim, byli by bez hříchu. Nyní však nemají výmluvu pro svůj hřích. Kdo nenávidí mne, nenávidí i mého Otce.
Kdybych byl mezi nimi nečinil skutky, jaké nikdo jiný nedokázal, byli by bez hříchu.
Ale oni je viděli, a přece mají v nenávisti i mne i mého Otce. To proto, aby se naplnilo slovo napsané
v jejich zákoně: ‚Nenáviděli mě bez příčiny. ‘Až přijde Přímluvce, kterého vám pošlu od Otce,
Duch pravdy, jenž od Otce vychází, ten o mně vydá svědectví. Také vy vydávejte svědectví, neboť jste se mnou od začátku.

Milé sestry a milí bratři v Kristu,

28. říjen je den, kdy vyvěšujeme státní vlajky, den vzniku Československého státu. Den, který je hluboce zapsán v srdcích mnohých. V dějinách světa jeden malinký předěl, ale v paměti národa i v tak malém časovém úseku sta a pěti let den nezapomenutelný. Po válečném běsnění kýžený Den Svobody 28. říjen 1918.

Jak je to z pohledu Božího? To se neodvažuji pomyslit ani vyslovit. Jen si říkám: Tolik prolité krve, tolik násilí, nenávisti, ale též tolik touhy po svobodě, spravedlnosti a pravdivosti. Od vzniku člověka a světa „věčné“ téma - nenávist a láska.

Číst dál...

Umění mlčet…

Př 17, 27 Umění mlčet...
Jk 1, 26
Mt 12, 35nn

V poslední době často slýcháme, jak je doba zlá, lidi jsou zlí, co všechno musíme obětovat, jak trpíme, čeho jsme se museli vzdát... Přiznám se, že to  neposlouchám ráda, protože s tím tak docela nesouhlasím, i když uznávám, že žijeme ve zvláštní době, kdy mnohé naše dřívější povrchní jistoty vzaly za své, a my jsme tak (možná překvapeně) mohli zjistit, co všechno k životu nepotřebujeme – a bez čeho nám naopak jde žít jen těžce.

Určitě se vám stalo, že potkáte někoho, kdo jen a jen nadává, a vy máte pocit, že přece nemůžete říct: "To já se mám, díky Bohu, dobře!“, že by bylo záhodno přihodit taky trochu negace. Ale proč!?

Číst dál...

Kázání 20. 8. 2023

Evangelium: Matouš 15, 21 – 28
1. čtení: Izajáš 56, 1.6-7
2. čtení: Římanům 11, 1-2a.29-32

Milé sestry, milí bratři,

dnešní evangelium nám ukazuje Ježíše, který uzdravuje silou svého slova. Nemocnou dívku ani neviděl, nevzal ji za ruku, ale pouhým slovem „na dálku“ ji uzdravil.

Věřící člověk řekne „zázrak“, nevěřící „hloupost, něco takového není možné.“ A my věřící nemáme slova odpovědi, nemáme argumenty. Máme „jenom“ víru. A když nám navíc někdo řekne, že divy a zázraky jsou pohádky pro malé děti, zůstáváme většinou odzbrojeni. Kananejská žena nikoliv. Nekoukala napravo - nalevo, ale v pevné víře, že u Ježíše je pomoc, za ním volala. Volala tak, že učedníci se jí chtěli zbavit, jak jim bylo její volání nepříjemné.

Číst dál...

Jan 6, 56-69

Sestry a bratři, pokoj Vám.

Dnešní čtení evangelia se nese ve znamení, které bychom mohli popsat nebo nazvat jako důležité či osudové, případně rozhodující setkání.

Každý z nás má zkušenost s odloučením od blízké nebo nejbližší osoby. I novorozenec poznává tu, v tuto chvíli pro něj nejdůležitější osobu, svou matku. Ta je pro něj zárukou přežití, péče a lásky. A i později, když jsme již dospělí, známe ten smutek, stesk, když nejsme v blízkosti milované osoby. Mnohdy nás naplní pocit prázdnoty, až úzkosti. I když s ní na dálku komunikujeme, stejně nám chybí její blízkost. Chybí nám možnost se dotknout, cítit uklidňující fyzickou blízkost.

Číst dál...

Matouš 16,21-27

Milé sestry a bratři,

špatným zprávám nebo negativním prognózám se člověku nikdy moc nechce věřit, nebo bývá velmi těžké a většinou to chce i nějaký čas, než je člověk dokáže přijmout. Takto přirozeně reagoval i apoštol Petr na Ježíšovu první předpověď svého utrpení. Byla to situace, kdy s Ježíšem učedníci zažívají úplně něco nového, na co dosud nebyli zvyklí. Nejen zázraky a krásné pocity v přítomnosti Božího syna, ale nyní je začíná pomalu připravovat na to, co se s jeho Božím Synovstvím a s naší záchranou nutně pojí. Je to utrpení, oběť, doba těžké zkoušky, kterou vlastně ještě žádný člověk nepřežil.

A tak si Petr bere Pána Ježíše stranou a kárá ho. Chová se naprosto lidsky, protože lidská mysl často není schopna pojmout a pochopit Boží záměry, Boží logiku.

Číst dál...