Hanka pochází z Teplic a více než dvanáct let se věnuje sociální práci se seniory. Pomoc druhým je pro ni posláním, které dává jejímu životu hluboký smysl. V roce 2024 se rozhodla přijmout křest a oficiálně vstoupit do společenství Církve československé husitské. O své duchovní cestě, síle víry v těžkých životních chvílích i o tom, proč našla nové přátelství a klid právě v církvi, mluví otevřeně v následujícím rozhovoru.
Hanko, mohla byste se našim čtenářům krátce představit?
Pocházím z Teplic, které se nachází na severu Čech. Mezi mé největší zájmy už několik let patří práce s lidmi, kdy mohu být pro někoho potřebná a využít svůj potenciál a možnosti k pomoci druhému člověku. Pracuji již 12 let v sociálních službách, kde máme jako hlavní cílovou skupinu seniory. Dopřát jim kvalitní a důstojné stáří a vidět jejich rozzářenou tvář je smyslem mého života.
V roce 2024 jste přijala svátost křtu. Co vás k tomuto rozhodnutí vedlo?
Křest jsem přijala 7.1.2024 ve Voticích. Už když jsem byla malá, tak mě zajímaly otázky kolem náboženství a víry. Bylo to pro mne něco záhadného a tajemného. Celá moje rodina jsou křesťané, ale bohužel nepraktikující a nikdo mě k víře nevedl, ba naopak mě rodina ze strany matky od víry v Boha zrazovala a otázky duchovna spíše zesměšňovala. Možná právě i to bylo příčinou, proč mě to o to více zajímalo. Ke křtu jsem se rozhodla po několika letech studia na HITS, potažmo VŠ sv. Alžbety, kdy jsem se měla možnost seznámit s církví Československou husitskou. Poznala jsem spoustu úžasných lidí, dostala jsem odpovědi na některé své otázky, které mě zajímaly celý život a pochopila jsem, že to je ten svět, kam patřím.
Jak dlouho ve vás myšlenka na křest zrála? Byl to okamžitý impuls, nebo delší proces?
Myšlenka na křest ve mně zrála delší dobu. Studium jsem zahájila v roce 2017 a ke křtu došlo až o téměř sedm let později. Nejprve mě napadaly myšlenky, že nemusím být pokřtěná, že přeci stačí, když žiju křesťanský život plný dobra, pravdy a krásy, ale čím déle jsem byla ve společenství laskavých lidí okolo mě, tak jsem si řekla, že tohle je svět, kam chci patřit a jímž chci být součástí. Že je to moje nová rodina.
Byla nějaká konkrétní událost, člověk nebo zkušenost, která vás na cestě ke křtu ovlivnila nejvíc?
Konkrétní událost asi ani ne, ale nejvíc mě asi ovlivnila má životní situace. Procházela jsem si těžkým obdobím, kdy jsem se rozvedla a zůstala jsem sama se třemi dětmi. Přišlo mi, že svět okolo mne je zlý a nebylo nic pozitivního okolo. Když jsem vstoupila na půdu církve, tak mě velmi ovlivnila bible, kterou jsem do té doby byla absolutně nepolíbená. Tam jsem nacházela naději v různých verších a věřím, že každý si tam najde to své. Víra, naděje a hlavně láska se staly nejdůležitější součástí mého života. Čím víc jsem se setkávala s lidmi, kteří mě nijak nesoudili, byli laskaví a milí, tak mi vrátili světlo a lásku do života.
Proč jste si vybrala právě Církev československou husitskou? Co vás na ní oslovilo?
Prvotně to bylo především studiem na HITS, avšak mě oslovilo hlavně to, že církev dbá na svobodu svědomí a vlastní rozhodnutí. Necítím se ničím a nijak svázaná.
Jaký pro vás byl samotný prožitek křtu? Můžete popsat, co jste v ten den cítila?
Křest byl ohromný zážitek plný emocí. Cítila jsem se, že jsem vstoupila do nového života, do nové rodiny, do světa, kde člověk nikdy nebude sám. Mě a mou nejmladší dceru Lucii křtila farářka Hana Tonzarová ve spolupráci s farářem Markem Feiglem. Byl to úžasný zážitek, na který nikdy nezapomeneme.
Jak na vaše rozhodnutí reagovalo vaše okolí – rodina, přátelé, kolegové?
Lidé reagují různě. Můj partner mě velmi podporoval a vlastně podporuje takřka ve všech mých rozhodnutích, i když sám je přesvědčený jinak. Některé kolegyně zajímala má vyprávění, která jsem přinášela ze školy atd. Někteří bohužel reagovali negativně, ale to si myslím, že je hlavně tím, že tomu nerozumí a nemají v tomto ohledu žádné znalosti. Ve svém životě se setkávám hodně s kritikou všeho možného, lidé umí soudit všechno a všechny, ale sami ani zdaleka nic nevědí a neumí, takže to asi úplně neřeším a ani nemám tu potřebu někomu něco vysvětlovat či vyvracet. Je to má věc, tak jako je jejich věc jejich rozhodnutí.
Změnilo se něco ve vašem životě od chvíle, kdy jste byla pokřtěna? Duchovně, osobně nebo prakticky?
Prakticky se v mém životě křtem nezměnilo nic, protože jsem takto žila už několik let předtím. V mém duchovním životě se ale změnila spousta věcí. Pohled na život jako takový, vděčnost za všechno, co mám a můžu mít a také pokora.
Cítíte se být součástí církevního společenství? Jaké máte zkušenosti s vaší farností či sborem?
To velmi. Zkušenosti mám více než dobré. Našla jsem spoustu nových přátel, jsme často v kontaktu a pravidelně se účastním bohoslužeb v Teplicích, a když je možnost, tak i ve výše zmíněných Voticích, kde mě společenství přijalo také velmi uctivě.
Máte nějakou oblíbenou biblickou pasáž, modlitbu nebo duchovní inspiraci, která vás provází?
Těch je spousta a ráda je používám v běžném životě. Nikdy jsem si neuvědomovala, že vlastně občas cituji bibli, když jsem na něco reagovala, až do té doby, kdy jsem jí přečetla a zjistila jsem, odkud má slova pochází. Ale abych odpověděla konkrétněji, tak mezi mé oblíbené pasáže patří Ježíšovo kázání na hoře.
Co byste závěrem vzkázala těm, kteří třeba také zvažují křest, ale ještě nejsou rozhodnuti?
Ráda bych vzkázala, aby neváhali. Toto přesvědčení buď mám, nebo nemám. A čím více nás ve společenství bude, tím více dobra a dobrých lidí bude na světě.
Fotografie: Křest 7.1.2024 ve Voticích