Naše první diskusní setkání na téma vzpomínání na časy dávno minulé se odehrálo jedno slunečné srpnové sobotní odpoledne v Husově sboru v Tuchoměřicích. Proběhlo v milé atmosféře. Hosté vzpomínali na svá dětská léta ve škole, jak to tam tenkrát chodilo, když se vyučovalo v malotřídkách. Jakými proměnami škola prošla v letech následujících nám objasnila paní ředitelka Zavadilová, která školu vedla neuvěřitelných 29 let. Vzpomínala na to, jak mile a vstřícně na ní škola zapůsobila, když do ní prvně vstoupila a že nikdy nelitovala svého rozhodnutí stát se ředitelkou.
Pan Trauč vyprávěl o znečištění spodních vod kerosinem z letiště, o tom, jak u potoka bývaly cedule zakazující manipulaci s ohněm a upozorňující na nebezpečí požáru a následné výstavbě vodovodu v Tuchoměřicích. Aby byl dokončen, musela být dokonce omezena výstavba bytů v Kladně.
Pan Jirásek objasnil jak je to s údajným hrobem vojáků v nedalekém lese, kam v minulosti děti školou chodily dávat květiny. Skutečností je, že na uvedeném místě nikdo pohřben není. Dotknul se i toho, jak tato legenda vznikla.
Program obsahoval i okénko zajímavostí pana Vaverky. Dozvěděli jsme se o Inuitech, obyvatelích Grónska, kteří byli ve svém vývoji v mnohém ovlivněni Moravskými bratřími. U nás se málo ví o tom, že Moravští bratři položili základy vzdělanosti v Grónsku. Pobavilo nás, že Gróňané prostě neznají beránky, a proto nakonec Beránka Božího nahradil tuleň, který je jim geograficky tak nějak blíž.
Děkujeme všem, kteří donesli něco dobrého k občerstvení a přispěli tak k dobré náladě. Vynikající byla meruňková bublanina paní Floriánové a naprosto famózní byl i borůvkový koláč paní Traučové.
Věříme, že nezůstane u tohoto jednoho setkání, protože bylo mnoho témat, na která se nedostalo a my bychom rádi v těchto milých diskusích pokračovali.
