Týden modliteb za jednotu křesťanů je každoroční pozváním k setkání, společné modlitbě a vzájemnému porozumění mezi křesťany různých církví. Připomíná, že jednota není v potlačení rozdílů, ale v respektu, naslouchání a společném svědectví víry v Krista.
Každoročně v lednových dnech se křesťané napříč církvemi setkávají v rámci Týdne modliteb za jednotu křesťanů. Tento čas je pozváním k zastavení, k modlitbě a k otevřenému setkání těch, kteří vyznávají Krista, byť v různých tradicích a formách církevního života. Nejde o jednotu uniformní, ale o jednotu založenou na vzájemném respektu, naslouchání a společném hledání toho, co nás spojuje.
Kořeny Týdne modliteb sahají na počátek 20. století a jeho smysl zůstává stále aktuální. V době, kdy je společnost často polarizovaná a rozdělená, připomíná křesťanům Ježíšovu modlitbu „aby všichni byli jedno“. Jednota zde neznamená potlačení rozdílů, ale ochotu vidět v druhém bratra a sestru ve víře a přijmout bohatství, které různé tradice do společného společenství přinášejí.
Církev československá husitská se dlouhodobě hlásí k ekumenickému dialogu a spolupráci. Týden modliteb za jednotu křesťanů je proto přirozenou součástí jejího duchovního života. Společné bohoslužby, modlitby a setkání s duchovními i laiky z jiných církví vytvářejí prostor pro sdílení víry, zkušeností i lidských příběhů. Právě v těchto setkáních se často rodí hlubší porozumění a konkrétní spolupráce, která přesahuje rámec jednoho týdne v roce.
Ekumenická bohoslužba, slavená podle společného formuláře Týdne modliteb, je viditelným znamením této jednoty v rozmanitosti. Společné čtení Písma, modlitby i ticho před Bohem připomínají, že to podstatné nás spojuje více než to, co nás odlišuje. Vzájemná přítomnost duchovních různých církví je pak svědectvím otevřenosti a ochoty kráčet společnou cestou.
Týden modliteb za jednotu křesťanů je výzvou nejen k modlitbě, ale i k proměně postojů v každodenním životě. Vede k pokoře, trpělivosti a schopnosti naslouchat. Připomíná, že jednota začíná v srdci každého z nás a že se uskutečňuje v konkrétních vztazích, službě druhým a společném svědectví o naději, kterou křesťanská víra přináší světu.