Ježíšovo podobenství o bohatém muži, který plánuje své pohodlné zajištění na mnoho let, končí nečekaně ostrými slovy: „Blázne, ještě této noci si vyžádají tvoji duši.“ Evangelium nás varuje před iluzí, že život spočívá v majetku a jistotách. Skutečné bohatství není v tom, co vlastníme, ale v tom, jak žijeme před Bohem – s důvěrou, otevřeností a ochotou dávat.
Ježíšovo podobenství o bohatém člověku, který si říká: „Mám zásoby na mnoho let, klidně si žij!“ je nečekaně ostré a přímé. Končí slovy, která zasáhnou: „Blázne! Ještě této noci si vyžádají tvoji duši.“ Evangelium nám tím připomíná, jak snadno můžeme podlehnout iluzi, že náš život spočívá v jistotách, které si vytvoříme – v majetku, plánech, zásobách, „zabezpečené budoucnosti“.
Ale Ježíš říká jasně: „Ani když člověk má nadbytek, není jeho život zajištěn tím, co má.“ Znamená to, že nemáme pracovat, spořit, budovat? Ne. Ale varuje nás před chamtivostí – tedy vnitřní orientací, kdy se naše srdce upne k věcem a jistotám tohoto světa, místo aby žilo v důvěře k Bohu.
Bohatý muž v podobenství nemyslí na nikoho kromě sebe. Neptá se, zda může někomu pomoci, podělit se, otevřít své sýpky potřebným. Nechce žít pro druhé – chce se „usadit a užít si to“. A právě v tom je ono nebezpečí: život se nám může zdát jako „náš projekt“, který máme pod kontrolou. Ale není. Je dar. A je křehký.
Evangelium nás tedy volá k jinému druhu bohatství – bohatství před Bohem. K životu, který má smysl nejen pro teď, ale i pro věčnost. K bohatství, které nespočívá v tom, co máme, ale v tom, kým jsme – pro Boha a pro druhé.
A tak se dnes můžeme ptát sami sebe:
Co plní moje stodoly? A pro koho je plním? Jsem opravdu bohatý – nebo jen dobře zařízený?
obrázek vytvořen 4.8.2025 za pomoci AI.