Podobenství o nepoctivém správci nás provokuje k zamyšlení nad tím, jak nakládáme se svěřenými věcmi. Ježíš nám připomíná, že opravdová věrnost se pozná už v maličkostech a že nikdo nemůže sloužit dvěma pánům – Bohu i majetku zároveň.
Podobenství o nepoctivém správci na první pohled překvapuje. Jak to, že Ježíš chválí člověka, který se zachoval nečestně? Vždyť zkrátil dluhy pánových dlužníků a jednal pro svůj vlastní prospěch. Smysl podobenství je však hlubší. Ježíš nechce, abychom jednali nepoctivě, ale ukazuje na prozíravost správce, který se dokázal rychle rozhodnout, aby si zajistil budoucnost. A právě to je jádro poselství – máme myslet na to, co nás čeká, a včas se připravit.
Ježíš zde odhaluje rozdíl mezi „syny tohoto světa“ a „syny světla“. Lidé světa dovedou být prozíraví, aby si zajistili svůj život zde na zemi. A co my, kteří toužíme po životě věčném? Umíme být stejně rozhodní, když jde o Boží věci? Nebo nás spíše svazují obavy, nerozhodnost či připoutanost k majetku?
Další důraz v evangeliu spočívá ve věrnosti v maličkostech. Kdo není věrný v malém, nebude věrný ani ve velkém. Každodenní drobné volby, to, jak zacházíme s časem, penězi, prací či vztahem k druhým, jsou vlastně zkouškou naší opravdovosti. Pokud neumíme jednat čestně v těchto „malých“ věcech, jak nám Bůh může svěřit skutečné, věčné poklady?
Závěrečná věta je zcela jasná: „Nemůžete sloužit Bohu i majetku.“ Není možné mít rozdělené srdce. Majetek sám o sobě není špatný, ale nesmí se stát naším pánem. Když mu dovolíme, aby vládl našemu myšlení a jednání, pak nás zotročí. Jen Bůh dokáže dát skutečnou svobodu a pravé bohatství.
Toto evangelium je tedy výzvou, abychom přemýšleli o tom, co je pro nás opravdu důležité, kde je naše jistota a komu ve skutečnosti sloužíme. Ukazuje, že prozíravost, věrnost a správné zacházení s tím, co je nám svěřeno, otevírá cestu k tomu, aby nám Bůh daroval to, co je věčné – svůj pokoj a místo v jeho království.
Obrázek vytvořen za pomoci AI, 22.9.2025