Červená středa v Litoměřicích připomněla pronásledované pro víru
Ve středu večer dne 26. listopadu 2025 se v katedrále sv. Štěpána sešli křesťané různých vyznání, aby se modlili za ty, kteří jsou ve světě pronásledováni pro svou víru. Setkání se konalo v rámci mezinárodní iniciativy Červená středa.
Kázání pronesl Martin Chynoranský kazatel z Církve československé husitské. Hlavní myšlenkou jeho slova bylo připomenutí příběhu sv. Štěpána – prvního mučedníka, který ani na okamžik nezapřel víru – a příběhu obrácení Saula na apoštola Pavla. Zdůraznil, že „Červená středa není jen připomínkou bolesti, ale také výzvou k naději a odvaze stát při těch, kdo dnes trpí, protože světlo může prorazit i tu největší tmu.“
Celé kázání zaznělo během večerní bohoslužby v katedrále. Na setkání se podíleli také zástupci dalších církví: katolickou církev zastupoval generální vikář litoměřické diecéze Radek Jurnečka, evangelíky duchovní Benjamin Roll z Českobratrské církve evangelické a metodisty Filip Jandovský. Po modlitbách se účastníci vydali na Mírové náměstí, kde u Morového sloupu položili červené svíčky – symbol solidarity s pronásledovanými. Do červené barvy se rozsvítil také Mírový kostel v Lovosicích.
Promluva:
Červená středa 2025 – Obrácení Saula
Dobrý večer sestry a bratři. Jmenuji se Martin Chynoranský a jsem kazatelem Církve československé husitské v náboženských obcích Litoměřice a Lovosice. Je mi velkým potěšením dnes večer s Vámi být, ale otázkou je, proč tu dnes všichni jsme? Odpověď je již v názvu této katedrály Sv. Štěpána. Diákon Štěpán byl prvním křesťanským mučedníkem, pronásledovaným, ukamenovaným, který ani na okamžik nepřestal věřit. A právě dnes na Červenou středu, myslíme na všechny, kdo jsou pronásledováni kvůli své víře. V mnoha zemích světa lidé nemohou svobodně vyznávat to, čemu věří. Jsou vězněni, mučeni, někdy i zabíjeni. A právě dnes chceme být jejich hlasem, být slyšet a modlit se za ně.
V této souvislosti si připomínáme příběh jednoho člověka z Písma z knihy Skutky apoštolské, který sám kdysi pronásledoval křesťany – Saula z Tarsu. Byl to horlivý farizej, přesvědčený, že křesťané jsou nebezpečná sekta. Nejen že souhlasil s jejich zatýkáním, ale aktivně se na tom podílel. Dokonce si vyžádal povolení, aby mohl jít do Damašku a tam zatýkat muže i ženy, kteří uvěřili v Ježíše.
Na cestě do Damašku se však stalo něco, co změnilo celý jeho život. Náhle ho obklopilo silné světlo a on padl na zem. Uslyšel hlas, který se ho zeptal: „Saule, Saule, proč mě pronásleduješ?“ Saul ihned zjistil, že to byl Ježíš. Osvícen světlem, ale zároveň oslepen – musel být veden do města, jak Ježíš řekl. Zde tři dny neviděl, nejedl ani nepil.
V Damašku za ním přišel učedník jménem Ananiáš, kterého také povolal náš Pán.
I on měl strach – věděl, kým je Saul. Ale poslechl Boží hlas a modlil se za něj. A tehdy se stalo něco zvláštního – Saulovi jako by spadly šupiny z očí. Znovu uviděl. Ale nejen fyzicky – začal vidět i duchovně. Uvěřil v Krista a stal se z něj nový člověk. Už ne Saul, ale Pavel – apoštol, který začal šířit Ježíšovo láskyplné učení a který sám později trpěl pro víru, kterou kdysi pronásledoval.
A závěr? Příběh obrácení Saula nám ukazuje, že nikdo není ztracen. I ten, kdo dnes pronásleduje, zítra nemusí. I ten, kdo dnes ničí, může být zítra nástrojem naděje. Bůh má totiž moc proměnit naše srdce.
Červená středa není jen připomínkou bolesti. Je to také výzva k naději a k odvaze stát při těch, kdo dnes trpí a k víře, že světlo může prorazit i tu největší tmu. V Janově evangeliu je psáno: „Já jsem přišel na svět, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě.“
A proto sestry a bratři, předávejme to světlo lásky, víry a naděje, ale i tam, kde dochází k útlaku a bezpráví, protože náš Pán nikdy nikoho nenechá ve tmě.
Amen
