Svátek Hromnic připomíná Uvedení Páně do chrámu a setkání lidského očekávání s Božím zaslíbením, kdy je Ježíš v Simeonových slovech nazván světlem pro všechny národy a nadějí uprostřed lidské tmy.
Svátek Hromnic, slavený 2. února, patří v křesťanské tradici k významným mezníkům liturgického roku. Připomíná Uvedení Páně do chrámu, jak jej zaznamenává evangelium podle Lukáše. Marie a Josef přinášejí čtyřicetidenního Ježíše do Jeruzaléma, aby splnili ustanovení Mojžíšova zákona a zasvětili prvorozeného Hospodinu. Tento zdánlivě prostý akt poslušnosti se však stává hlubokým duchovním okamžikem, v němž se lidské očekávání setkává s Božím naplněním. Chrám je místem, kde Bůh vstupuje do lidského příběhu nenápadně, v podobě dítěte, a přesto s rozhodujícím významem pro celý svět. Ústřední postavou evangelního čtení je Simeon, spravedlivý a zbožný muž, který „očekával potěšení Izraele“. Jeho život je obrazem trpělivé naděje a otevřenosti Duchu svatému. Právě tato vnitřní připravenost mu umožňuje rozpoznat v malém Ježíši Mesiáše. Simeonův chvalozpěv „Nyní propouštíš v pokoji svého služebníka, Pane“ vyjadřuje hluboký pokoj člověka, který může odejít, protože se jeho naděje naplnila. Ježíš je zde nazván „světlem k osvícení pohanů a slávou Izraele“, což dává Hromnicím jejich základní symboliku. Světlo Kristovo nepřichází triumfálně, ale tiše a pokorně, přesto má sílu prozářit temnotu lidského strachu, nejistoty a bolesti. Z tohoto vyznání vyrůstá i tradice žehnání svící, tzv. hromniček, které si lidé odnášeli do svých domovů jako znamení Boží blízkosti a ochrany. Zapálená svíce připomíná, že světlo víry má své místo i v každodenním životě, zvláště v těžkých chvílích. Evangelium však nezakrývá ani náročnou stránku této skutečnosti. Simeonova slova adresovaná Marii mluví o odporu, který Ježíš vyvolá, i o bolesti, jež zasáhne jeho matku. Světlo Kristovo totiž nejen potěšuje, ale také odhaluje pravdu lidských srdcí. Vedle Simeona vystupuje prorokyně Anna, žena vysokého věku, která svůj život proměnila v modlitbu a službu. Její svědectví ukazuje, že Boží spása se týká všech a že radost z Božího jednání nemá zůstat skryta. Hromnice jsou tak svátkem světla, naděje a setkání – pozváním k tomu, abychom se učili rozpoznávat Boží přítomnost v tichosti a sami se stávali nositeli světla víry v dnešním světě.