Popeleční středa je počátkem postní doby – času, kdy se navracíme k podstatě víry i k pravdě o sobě i k Bohu. Znamení popela na čele není jen připomínkou pomíjivosti, ale především výzvou k obrácení srdce a k novým začátkům.
Popeleční středa je dnem pravdy a připomínek. Když zaznívají slova „Pamatuj, že jsi prach a v prach se navrátíš“ nebo „Obrať se a věř evangeliu“, nejsou hrozbou, ale osvobozujícím připomenutím, že náš život není samozřejmostí ani výkonem, nýbrž darem. Popel, který přijímáme, je znamením křehkosti i naděje – vzniká z toho, co shořelo, a přece se stává počátkem nové cesty. Vstupujeme do čtyřicetidenního putování směrem k Velikonocům, k tajemství kříže a prázdného hrobu, kde se bolest proměňuje v život. Postní doba nás zve, abychom se zastavili uprostřed každodenního spěchu, ztišili vnitřní hluk a dovolili Bohu, aby znovu oslovil naše srdce. Nejde jen o vnější půst, o omezení jídla či pohodlí, ale o vnitřní očištění – od tvrdosti, lhostejnosti, přetvářky i strachu. Začíná doba, kdy je pokora důležitější více než jindy. Modlitba nás učí znovu naslouchat, půst nám připomíná, že nejsme závislí jen na tom, co konzumujeme, a almužna otevírá naše ruce i srdce druhým. Popeleční středa je pozváním k odvaze podívat se pravdě do očí a zároveň uvěřit, že Boží milosrdenství je větší než naše selhání. Je to začátek cesty, na níž nejsme sami – Kristus jde před námi. A právě v této naději může být i dnešní den začátkem skutečné proměny.