Misijní činnost

Oslavení (Nanebevstoupení) Páně - čtvrtek po neděli Rogate

Lukáš 24, 44-53

44Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ 45Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. 46Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; 47v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.48Vy jste toho svědky.49Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ 50Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; 51a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.52Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, 53byli stále v chrámě a chválili Boha.

Nanebevstoupením Páně se završuje velikonoční příběh, úspěšná cesta Ježíšovy spásy na této zemi. Své vítězství Kristus dokládá slovy: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28, 18). Má v rukou vše, není jediné místo, kde by nerozhodoval. Dostává mnohem víc, než mu může kdokoliv nabídnout. Především dávný ďáblův návrh při pokušení se zdá najednou nicotný. Vždyť se omezil jen na tento svět. Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět“ (Mt 4,8–9). Přitom myšlenka více než lákavá. Jako vládce pozemského světa by přece Ježíš mohl udělat mnoho dobrého a získat na svou stranu většinu lidstva. Není to snadnější než se s malou partou nadšenců plahočit po izraelských vesnicích a městečkách a oslovovat jedince na okraji společnosti? Přitakáním ďáblu by Ježíš nemusel postoupit cestu na Golgotu. Jako svrchovaný pozemský panovník by zničil všechny své nepřátelé – římskou říši, Heroda i farizejskou veleradu. Ze židů mohl učinit vládnoucí národ a obnovit slávu Šalamounova království. Ale za cenu spojenectví s ďáblem. Ježíš zvolil jinou cestu, která se o Velký pátek nezdála příliš úspěšná. Přišlo však Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení a situace se výrazně změnila. Zrodila se církev a evangelium najednou získává posluchače ze všech koutů světa.

Číst dál...

Pondělí Svatodušní (Nu 11,24-29; J 3,14-21)

V rozdílení darů je Duch svobodný a nenechá se svazovat žádnými pravidly, jak je zaznamenáno i v příběhu Eldada a Medada v knize Numeri. Jozuovi se to zdálo nepatřičné, děje se něco, co nebylo dopředu domluveno, Eldad a Medad nemají na své prorokování žádné schválení od církevní autority. Na rozdíl od Jozua ale Mojžíš moudře rozpoznal, že na Boží dary nemá patent a vyslovil přání, ke kterému se vrátila později reformace, kéž by všechen Hospodinův lid byl proroky, kéž by na každém, kdo patří do Božího stáda, bylo vidět takové povolání a vyvolení ke svědectví a službě.

Číst dál...

Velkopáteční kázání

Iz,52,13 – 53,12 Žd.4,14-16, J 18

Ve velkopáteční události máme před sebou dvě odlišné postavy. Jidáše a Petra. Oba jsou učedníky Ježíše, a přitom rozdílní.

Kolem Jidáše je mnoho záhad. Není to jen, že Ježíš zklamal jeho představu o Mesiášovi, který se postaví proti Římu. Byla to i touha po penězích. Ale v každém případě je symbolem zrádcovství. Lidé se vždy snažili přijít na to, proč Jidáš tuto zradu spáchal. Jsou různé theologické nebo psychologické výklady. Ale u Jana ve 12,6 je psáno: „Zloděj byl, měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.“ Výklad není důležitý. Záleží na činu samém: šel a zradil. Co se dělo v srdci Jidášově, nikdy nezjistíme. Ježíš u Lk 22,21 říká: „ Hle, můj zrádce, je se mnou u stolu. Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“

Číst dál...

Kázání na 2. neděli po Velikonocích, Misericordias Domini

Milé sestry a bratři,

milost Vám a pokoj od Boha, Otce našeho i od Pána Ježíše Krista! Amen.

Té dnešní neděli se v církvi říká latinsky „Misericordias domini“. Když to přeložíme, znamená to milosrdenství Páně/Boží. Tato dvě slova pochází z verše Žalmu 66, který jsme slyšeli na samém začátku našich dnešních bohoslužeb. Zněla takto: „Hospodinova milosrdenství je plná země. Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem.“ Není to vlastně připomínka toho, že bychom si více měli všímat Hospodinova milosrdenství, které je ve světě kolem nás přítomno a které tak často přehlížíme? Jsme citliví vůči utrpení, zlu – to nepřehlédneme nikdy, ale často nám chybí optika, kterou bychom zahlédli to, že Bůh je okolo nás stále přítomen, vlastně – tvoří svět, obnovuje, občerstvuje – jak říká žalmista také tím Slovem – a čeho si už vážně nejsme mnohokrát vědomi, je to, že i my jsme toho všeho nedílnou součástí.

Číst dál...

Příběh o prázdném hrobu a vzkříšení nás uvádí do velikonočního rána.

Do velikonočního rána, kdy si každý rok čteme tuto nadějeplnou zvěst, kterou se snažíme přenést i do svých životů. Toto přenesení však není jednoduché. Příběh známe, ale chápeme plně obsah této zvěsti? Jak nás tato zvěst v našem životě ovlivňuje?

Prázdným a otevřeným hrobem jsme vyzýváni k vyjádření své víry. Dnes opět stojíme na místě Marie a učedníků, kteří do prázdného hrobu nahlížejí a vstupují. I my dnes stojíme před mnohými nejasnostmi. Nevíme, čemu můžeme a máme plně věřit. Vkládáme svou víru i naději leckdy do věcí pomíjivých. Lpíme na minulosti a pláčeme nad ní jako Marie. Zapomínáme ve svých všedních dnech a starostech, že tu je ten, který dává skutečnou naději, která nás nezklame. Ten, který vstal z mrtvých a spojil tak navždy svůj život s našimi životy.

Číst dál...