Vzdělávání

Kázání na neděli 31.7.2022

Kazatel 1,2-12-14; 2, 18-23
Lukáš 12,13-21

Setkáváme se nad textem příslušejícím podle bohoslužebné knihy CČSH na 8.neděli po svatodušních svátcích. Letos připadly na 6.června.

Texty tohoto následného letního období většinou hovoří o tom „jak žít následování Krista“. Jsou nám předkládány perikopy pojednávající o tom, jak se Kristus potkává s učedníky a přáteli, kteří se ptají či dovolávají jeho zastání, rozsouzení. Tak jako o 6. neděli začínal text evangelia prosbou, dovoláváním se určitého práva, tak je tomu i tentokrát. Marta se obracela na Ježíše prosbou: „Ale Marta měla plno práce...Řekni jí (Marii) přece, ať mi pomůže.“. O této neděli čteme u Lukáše 12,13-21 v perikopě nazvané O boháči a stodolách: „Mistře, domluv svému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“ Nevíme, zda je ten muž v právu, zda v Mistrovi nalezl ochranu proti chamtivému bratrovi, který mu upřel zákonný nárok, či zda sám je chamtivý a žádá si víc, než mu náleží podle ustanovení: „Nejstarší ze synů má mít dva díly, ostatní synové každý po jednom z dílu dědictví.“ Tak jako Martě i dnešnímu žadateli dožadujícího se domluvy, tomu kdo nečiní podle představ, Ježíš kupodivu neudělá rozbor situace, nepátrá po oprávněnosti, ale reaguje podobenstvím. Máme k dispozici to, co pisatel evangelia zachytil a předává nám jako ono podstatné pro naše obecné poučení. Nedozvídáme se řešení kauz, ale dozvídáme se to, co ostatní posluchači a po mnohá staletí čtenáři, mohou obecně použít pro svůj život. Ježíš odpovídá jako ten, kdo už ví, že čas se nachyluje, že hlavní dědictví je „přibližující se království Boží na zemi“.

Číst dál...

Kázání na neděli 17.7.

Lk 10, 38-42

Milí přátelé,

dnešní evangelium zachycuje Ježíše na cestě do Jeruzaléma, kde má naplnit své poslání. Po cestě zastavuje z různých důvodů na mnoha místech. Koná zázraky, uzdravuje, vyučuje... Jeho pověst ho předchází a různí lidé ho zvou k sobě domů, aby mu poskytli nocleh na cestě a pohostili ho. Na mnoha místech ale Ježíš se svými učedníky také zažívá odmítnutí, takže musí setřást prach daného místa z nohou a pokračovat dále... Ve vesnici, kde bydlely sestry Marie a Marta, se Ježíšovi dostalo vlídného přijetí. Marta ho pozvala do svého domu a od první chvíle kmitala, aby se postarala o pohodlí a nasycení hostů. Velmi vlídného přijetí se Ježíšovi v tomto domě dostalo i od Martiny sestry Marie - ta mu zase od té doby, co přišel, sedí u nohou a hltá každé jeho slovo.

Obě sestry Pánu Ježíši projevily to, jaké jsou a obě mu daly to, co umí nejlépe. Nehrály si na nic. Marta mu projevila obdivuhodnou péči, převedla svou praktičnost, kuchařské a vlastně i manažerské umění. A Marie mu věnovala veškerou svou pozornost.

Číst dál...

Kázání na neděli 3.7.

Iz 66,10-14 Gal 6, (1-6)7-16 Lk 10,1-11.16-20

Sestry a bratři,

Pokoj Vám. Slyšeli jsme čtení z Lukášova evangelia a můžeme říci, že nám to pěkně začíná: „Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.“ – co nás asi napadne jako první? No, moc nadějné to nebude.

Když se však oprostíme od našich strachů a začneme text vnímat v celistvosti, zjistíme, že již v prvním verši je zdůrazněno, že nás jako dělníky na poli Evangelia vysílá Pán. A to je to důležité a zvěstné – označení Ježíše jako Pána. Pán nás posílá jako učedníky, Pán tu jedná. A není to historická událost, která se odehrála kdysi kdesi, ale jde o svědectví v každé době, i dnes pro nás. Je totiž snadné vidět ty vlky kolem nás, ty těžkosti a nepravosti všedního dne. Je snadné se v tomto vnímání zacyklit a poukazovat na zlořády a je jedno kde – ať v životech lidí kolem nás, ve společnosti, v politice, v církvi – prostěvšude. Ale Ježíš o tom nemluví, jako Pán posílá, jak je psáno, sedmdesát dalších a vysílá je do celého světa. Sedmdesátka je symbolem úkolu pro celý svět – viz. 10. kapitola Genesis – kde je zaznamenám rodopis synů Noeho, z nichž pak po potopě vzešly všecky pronárody na zemi.

Číst dál...

Milosrdenství chci a ne oběti.

Milosrdenství chci a ne oběti. L 10, 25- 37

Podobenství o milosrdném Samařanovi patří k nejznámějším místům Nového zákona. I dnes je nám samaritán důvěrně známým, ne jako člen konkrétního národa, ale jako pracovník ve zdravotnictví. To slovo samaritán je označením pro člověka, který buď dobrovolně, nebo profesně se věnuje péči o nemocné, raněné či jinak strádající lidi.

A přece se právě toto místo Bible stávalo nejčastěji po vykladačské stránce mylně vykládaným textem. Toto podobenství zaznamenávají hned tři evangelia,ale Lukáš na rozdíl od Marka a Matouše v textu vynechal termín „ přikázání“. Správně pochopil, že mít někoho rád, to nejde na rozkaz, na povel. Nehledejme v textu žádné argumenty pro snižování židovství oproti křesťanství, ani téma na diskuzi víra kontra skutky.

Číst dál...

Kázání na 26. června

Lukáš 9, 57 – 62
Když se ubírali cestou, řekl kdosi Ježíšovi: “Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.”
58 Ale Ježíš mu odpověděl: “Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.”
59 Jinému řekl: “Následuj mne!” On odpověděl: “Dovol mi, Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.”
60 Řekl mu: “Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.”
61 A jiný mu řekl: “Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.”
62 Ježíš mu řekl: “Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.”

Milé sestry, milí bratři,

četli jsme o třech lidech, kteří se setkali s Ježíšem a chtěli ho následovat. Proti očekávání, že budou vítáni s otevřenou náručí, dostává se jim slov, která znějí skoro odmítavě. Nejde však o odmítnutí, ale o varování. Lukáš dál nepíše, jak se ti lidé nakonec zachovali, zda poslechli Ježíše nebo uskutečnili své původní záměry. Rozhovory mají otevřený konec, a tak si každý čtenář může učinit vlastní závěr, vlastní rozhodnutí, jak se zachovat.

Číst dál...