Vzdělávání

Velkopáteční kázání

Iz,52,13 – 53,12 Žd.4,14-16, J 18

Ve velkopáteční události máme před sebou dvě odlišné postavy. Jidáše a Petra. Oba jsou učedníky Ježíše, a přitom rozdílní.

Kolem Jidáše je mnoho záhad. Není to jen, že Ježíš zklamal jeho představu o Mesiášovi, který se postaví proti Římu. Byla to i touha po penězích. Ale v každém případě je symbolem zrádcovství. Lidé se vždy snažili přijít na to, proč Jidáš tuto zradu spáchal. Jsou různé theologické nebo psychologické výklady. Ale u Jana ve 12,6 je psáno: „Zloděj byl, měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.“ Výklad není důležitý. Záleží na činu samém: šel a zradil. Co se dělo v srdci Jidášově, nikdy nezjistíme. Ježíš u Lk 22,21 říká: „ Hle, můj zrádce, je se mnou u stolu. Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“

Číst dál...

Kázání na 2. neděli po Velikonocích, Misericordias Domini

Milé sestry a bratři,

milost Vám a pokoj od Boha, Otce našeho i od Pána Ježíše Krista! Amen.

Té dnešní neděli se v církvi říká latinsky „Misericordias domini“. Když to přeložíme, znamená to milosrdenství Páně/Boží. Tato dvě slova pochází z verše Žalmu 66, který jsme slyšeli na samém začátku našich dnešních bohoslužeb. Zněla takto: „Hospodinova milosrdenství je plná země. Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem.“ Není to vlastně připomínka toho, že bychom si více měli všímat Hospodinova milosrdenství, které je ve světě kolem nás přítomno a které tak často přehlížíme? Jsme citliví vůči utrpení, zlu – to nepřehlédneme nikdy, ale často nám chybí optika, kterou bychom zahlédli to, že Bůh je okolo nás stále přítomen, vlastně – tvoří svět, obnovuje, občerstvuje – jak říká žalmista také tím Slovem – a čeho si už vážně nejsme mnohokrát vědomi, je to, že i my jsme toho všeho nedílnou součástí.

Číst dál...

Příběh o prázdném hrobu a vzkříšení nás uvádí do velikonočního rána.

Do velikonočního rána, kdy si každý rok čteme tuto nadějeplnou zvěst, kterou se snažíme přenést i do svých životů. Toto přenesení však není jednoduché. Příběh známe, ale chápeme plně obsah této zvěsti? Jak nás tato zvěst v našem životě ovlivňuje?

Prázdným a otevřeným hrobem jsme vyzýváni k vyjádření své víry. Dnes opět stojíme na místě Marie a učedníků, kteří do prázdného hrobu nahlížejí a vstupují. I my dnes stojíme před mnohými nejasnostmi. Nevíme, čemu můžeme a máme plně věřit. Vkládáme svou víru i naději leckdy do věcí pomíjivých. Lpíme na minulosti a pláčeme nad ní jako Marie. Zapomínáme ve svých všedních dnech a starostech, že tu je ten, který dává skutečnou naději, která nás nezklame. Ten, který vstal z mrtvých a spojil tak navždy svůj život s našimi životy.

Číst dál...

Kázání na Velikonoční pondělí

Evangelium: Matouš 28, 8-15
Ženy rychle opustily hrob a se strachem i s velikou radostí běžely to oznámit jeho učedníkům. A hle, Ježíš je potkal a řekl: „Buďte pozdraveny.“ Ženy přistoupily, objímaly jeho nohy a klaněly se mu. Tu jim Ježíš řekl: „Nebojte se. Jděte a oznamte mým bratřím, aby šli do Galileje; tam mě uvidí.“ Když se ženy vzdálily, někteří ze stráže přišli do města a oznámili velekněžím, co se všechno stalo. Ti se sešli se staršími, poradili se a dali vojákům značné peníze s pokynem: „Řekněte, že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když jste spali. A doslechne-li se to vladař, my to urovnáme a postaráme se, abyste neměli těžkosti.“ Vojáci vzali peníze a udělali to tak, jak se jim řeklo. A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.

Sestry a bratři,

pokud slyší toto evangelium dnešní člověk, pak často jen pokrčí rameny.

Je tu verze příběhu předaná Ježíšovými přáteli a učedníky, že Ježíš byl vzkříšen a žije. A pak je tu verze „že jeho učedníci přišli v noci a ukradli ho, když (vojáci na stráži u hrobu) spali. ... A ten výklad je rozšířen mezi židy až podnes.“

Číst dál...

Kázání na neděli 2.4.

Evangelium (Pašije): Matouš 26, 14-27

Moji milí, píši ve chvíli přípravy velikonoční večeře.

Chystáme se na ni stejně jako Ježíš a přesto jinak.

Věděl, co ho čeká. Bylo to jeho vlastní rozhodnutí, kterého si byl plně vědom. V tuto těžkou chvíli byl smířen, ale v sobě nalezl sílu, aby označil člověka. „Amen, pravím vám, že jeden z vás mě zradí.“ Dvanácti to bylo líto, ptali se: „Snad to nejsem já, pane? Ježíš odpověděl: „Běda tomu, který Syna člověka zrazuje.“

Číst dál...