Milosrdenství chci a ne oběti.

Milosrdenství chci a ne oběti. L 10, 25- 37

Podobenství o milosrdném Samařanovi patří k nejznámějším místům Nového zákona. I dnes je nám samaritán důvěrně známým, ne jako člen konkrétního národa, ale jako pracovník ve zdravotnictví. To slovo samaritán je označením pro člověka, který buď dobrovolně, nebo profesně se věnuje péči o nemocné, raněné či jinak strádající lidi.

A přece se právě toto místo Bible stávalo nejčastěji po vykladačské stránce mylně vykládaným textem. Toto podobenství zaznamenávají hned tři evangelia,ale Lukáš na rozdíl od Marka a Matouše v textu vynechal termín „ přikázání“. Správně pochopil, že mít někoho rád, to nejde na rozkaz, na povel. Nehledejme v textu žádné argumenty pro snižování židovství oproti křesťanství, ani téma na diskuzi víra kontra skutky.

Číst dál...

Kázání na neděli 3.7.

Iz 66,10-14 Gal 6, (1-6)7-16 Lk 10,1-11.16-20

Sestry a bratři,

Pokoj Vám. Slyšeli jsme čtení z Lukášova evangelia a můžeme říci, že nám to pěkně začíná: „Jděte! Hle, posílám vás jako ovce mezi vlky.“ – co nás asi napadne jako první? No, moc nadějné to nebude.

Když se však oprostíme od našich strachů a začneme text vnímat v celistvosti, zjistíme, že již v prvním verši je zdůrazněno, že nás jako dělníky na poli Evangelia vysílá Pán. A to je to důležité a zvěstné – označení Ježíše jako Pána. Pán nás posílá jako učedníky, Pán tu jedná. A není to historická událost, která se odehrála kdysi kdesi, ale jde o svědectví v každé době, i dnes pro nás. Je totiž snadné vidět ty vlky kolem nás, ty těžkosti a nepravosti všedního dne. Je snadné se v tomto vnímání zacyklit a poukazovat na zlořády a je jedno kde – ať v životech lidí kolem nás, ve společnosti, v politice, v církvi – prostěvšude. Ale Ježíš o tom nemluví, jako Pán posílá, jak je psáno, sedmdesát dalších a vysílá je do celého světa. Sedmdesátka je symbolem úkolu pro celý svět – viz. 10. kapitola Genesis – kde je zaznamenám rodopis synů Noeho, z nichž pak po potopě vzešly všecky pronárody na zemi.

Číst dál...

Kázání na 26. června

Lukáš 9, 57 – 62
Když se ubírali cestou, řekl kdosi Ježíšovi: “Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.”
58 Ale Ježíš mu odpověděl: “Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.”
59 Jinému řekl: “Následuj mne!” On odpověděl: “Dovol mi, Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.”
60 Řekl mu: “Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.”
61 A jiný mu řekl: “Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.”
62 Ježíš mu řekl: “Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.”

Milé sestry, milí bratři,

četli jsme o třech lidech, kteří se setkali s Ježíšem a chtěli ho následovat. Proti očekávání, že budou vítáni s otevřenou náručí, dostává se jim slov, která znějí skoro odmítavě. Nejde však o odmítnutí, ale o varování. Lukáš dál nepíše, jak se ti lidé nakonec zachovali, zda poslechli Ježíše nebo uskutečnili své původní záměry. Rozhovory mají otevřený konec, a tak si každý čtenář může učinit vlastní závěr, vlastní rozhodnutí, jak se zachovat.

Číst dál...