Vikář ústeckého vikariátu Církve československé husitské, farář Vladimír Volráb, se po náhlé srdeční zástavě ocitl na startu dlouhé a náročné rehabilitace. Přestože jeho stav byl zpočátku velmi vážný, návštěva bratra biskupa přinesla do celé diecéze paprsek naděje – Vladimír poprvé po události promluvil a posílá všem svůj pozdrav z nemocnice v Ústí nad Labem.

V Domovech Harmonie ASTRA v Mostě se po letech proseb a očekávání otevřela nová kaple – prostor ticha, modlitby a duchovního zastavení. Vznikla díky úsilí mnoha lidí a s vědomím, že i ve světě plném spěchu má smysl tvořit místa, kde se lidé mohou ztišit, spočinout a znovu nalézt to podstatné. Jak trefně poznamenal farář Vladislav Hána, který duchovně provází obyvatele domova: „Má to cenu.“

Dne 4. srpna 2025 přijal bratr Jiří Robert svátost křtu v našem sboru v Lounech. Po přípravě pod vedením Mgr. Veroniky Richtářové vyznal svou víru a vstoupil na cestu následování Krista. Připojujeme se k modlitbám za jeho další kroky v Boží blízkosti.

Ježíšovo podobenství o bohatém muži, který plánuje své pohodlné zajištění na mnoho let, končí nečekaně ostrými slovy: „Blázne, ještě této noci si vyžádají tvoji duši.“ Evangelium nás varuje před iluzí, že život spočívá v majetku a jistotách. Skutečné bohatství není v tom, co vlastníme, ale v tom, jak žijeme před Bohem – s důvěrou, otevřeností a ochotou dávat.

Hanka pochází z Teplic a více než dvanáct let se věnuje sociální práci se seniory. Pomoc druhým je pro ni posláním, které dává jejímu životu hluboký smysl. V roce 2024 se rozhodla přijmout křest a oficiálně vstoupit do společenství Církve československé husitské. O své duchovní cestě, síle víry v těžkých životních chvílích i o tom, proč našla nové přátelství a klid právě v církvi, mluví otevřeně v následujícím rozhovoru.

Setkání v domově Sestřičky s.r.o. mělo tentokrát nečekané, a přesto velmi výstižné téma – „Sport v mém životě“. Farář Vladislav Vojtěch Hána připomněl seniorům, že víra i pohyb mají hodně společného: vytrvalost, odhodlání a naději. Společné zamyšlení nad biblickými „sportovci“, hádanky, svědectví i pohybová rozcvička vytvořily prostor, kde tělo i duch ožívají. Víra není jen spočinutím, ale i během – někdy náročným, vždy však smysluplným.