Kázání na druhou postní neděli

Filipským 3,17-4,1
Lk 13,31-35

Dnešní neděle podle tradičního rozdělení církevního roku je druhou postní nedělí. Starokřesťanská církev ji označila slovem „ remeniscere“ podle prvního slova šestého verše dvacátého pátého žalmu v latinském překladu. „Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.“

Celá církev se za to modlí. Církev je do značné míry zproblematizována. Jsme nuceni abychom si revidovali svůj pohled na církev a abychom se vždy znovu ptali, zdali úkol, který je nám svěřen, skutečně plníme. Posláním církve v tomto světě je zvěstování. Má svěřenou zprávu, kterou má vyřizovat lidem. Ale to zvěstování není jen slovy, ale také i skutky. A právě dnešní doba nám to připomíná, že slova jsou málo, že ani ta nejkrásnější slova nemusí ještě nic znamenat, když za nimi nestojí pravda, život.

Číst dál...

Kázání na 8. neděli po Zjevení.

Iz 55,10-33; 1. Kor 15,51-58; Lukáš 6,39-49

Každý strom se pozná po svém ovoci

Apoštol Pavel končí svou řeč korintské posvěcené komunitě povzbuzením (1. K 15,58b): _„Buďte pevní, nenechte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně, vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.“

Přestože jde o církev obdařenou slovem a poznáním (1. K 1,5), přestože tato církev nepostrádá žádný z duchovních darů (1. K 1,7), čelí problémům vnitřního rozdělení, když mnozí z jejich členů podléhají malomyslnosti. Korintskou církví se začala rozmáhat pochybnost, jež zastírala Kristovo vítězné vzkříšení. Vše, co tady v dobré víře děláme, je zbytečné. Všechno naše sebeomezování, úsilí, půst, naše církevní počínání stojí na krásných výrocích těch úst, jež však se smrtí nadobro umlkla. Naše prvotní nadšení nahradila únava. Pole, jež jsme převzali do správy, nezačala vydávat větší úrodu, o niž jsme byli zprvu tolik přesvědčení.

Číst dál...

Pokojný čas sestry a bratří

dnešní pasáž nedělního textu Lukášova Evangelia staví Krista v obecenství posluchačů, kteří jej již slyšeli, stejně tak jako těch, pro které je jeho kázání prvotinou. Pro všechny z nás jako následovníky Krista však mají stejnou výpovědní hodnotu. Jsou to slova vedoucí člověka k úvahám a přehodnocení vlastních mezilidských vztahů. Každý z nás přece zakusil ve svém životě přátelství i nepřátelství. Ježíšovo slovo vede každého z nás k úvahám, které často přesahují naše lidské možnosti.

Milujte své nepřátele! Milujte ty, kdo vám do cesty kladou překážky, kdo vás nenávidí, kdo o vás špatně a křivě mluví, kdo vám zlořečí, kdo vás okrádají. Myslete na ně v dobrém, přejte jim. Modlete se za ně. O kolik jsme se setry a bratři přiblížili k požadavku Ježíše? Čteme s naléhavostí dnešní doby text, který není doposavad ani pro praxi božího lidu našich dnešních dní samozřejmý a všemi přijatelný, natož ztotožněný v našich životech a našem jednání. I já při čtení tohoto textu porovnávám své jednání, které shledávám nedostatečným v požadavku Krista. Krista, ve kterém se zrcadlí touha po smíření, po lásce a po umrtvení konfliktů. Od konfliktů běžných až po konflikty válečné. Kristus zde zjevuje řád života, který nevychází z útrob země, ale spouští se z nebes. Řízení světa a lidské jednání není omezeno pouze lidskou touhou po spravedlnosti či rovnosti dle našeho pozemského soudu. Pokud totiž zůstaneme ukotveni pouze v řádu světa, jen stěží a s velkou námahou se přiblížíme stavu, který je pro Ježíše plností, kterou přijímá a zjevuje všem stejnou intencí bez rozdílu, z vůle všemohoucího.

Číst dál...