Kulturní aktivity

Kázání na 20.11.

Texty: Jeremiáš 23,1-6; Koloským 1,11-20; Lukáš 23,33-43

Milé sestry a milí bratři, milí přátelé víry.

Historie se stále opakuje, jen naše paměť je krátká, protože se neumíme poučit. Ježíš řekl: ,,Otče, odpusť jim, vždyť nevědí co činí“ (Lukáš 23,34). S každým slovem, s každým naším skutkem se dá pracovat, jak to, že nevíme co činíme? Ale my to víme! Neboť nám dával příklad sám Ježíš Kristus. Všechny naše skutky odrážejí naši víru. Byl nám dán dar Ducha svatého, který nám ukazuje naši cestu, jen my se neptáme. Neptáme se, když něco chceme udělat, neptáme se na naše kroky. Všude okolo sebe vidíme, jak se naše svobodné rozhodnutí projevuje. Trpí lidé, zvířata i příroda, ale jen proto, že neprosíme Ducha božího o pomoc. Vše nám bylo dáno, neboť Bůh je milostivý! Neslyšíme, neptáme se. Jednáme bez našeho Boha. Modlitba jednou za týden na bohoslužbách nic nezmění. Mnoho pokory by nám slušelo. ,,On (Kristus) je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření, neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný (Koloským 1,15). Buď budou lidé sebestřední a bude nesmírné utrpení, nebo začnu přemýšlet o tom, co by chtěl náš Bůh. Všem nám byla dána svobodná vůle, je to dar, ale umíme ho využívat? Nemysleme jen na sebe, ale na nás všechny, jako na nás myslel náš milovaný Bůh.

Ilona Holcová, kazatelka NO Kralupy nad Vltavou

Kázání: Vzpomínka na ty, kteří již přebývají u Hospodina.

J 3, 16

Na své blízké si vzpomeneme při různých příležitostech během roku, ale jeden den v roce je pro vzpomínku vyčleněn úředně. I ti, kteří již zemřeli, patří do lidského společenství, ale i do společenství církve. Zesnulým je vzdávána úcta, hřbitovy a urnové háje jsou plné květin a svíček. Tak jako chodíme k přátelům na návštěvu, na Dušičky se jdeme poklonit těm, kteří náš předešli na věčnost. A to přese všechno, že současný život se snaží vytěsnit smrt a umírání, a raději se orientuje na zábavu a výkonnost člověka a s tím související idol mladého člověka plného života a síly. To má za následek, že lidé stojí bezradně před těžce nemocným nebo umírajícím člověkem a je pro ně nesnadné se i vyrovnávat s utrpením obecně. Lidé nakonec i neradi přiznávají svůj věk a roli stárnoucího člověka, kterému již ubývají síly, někdy nechtějí přijmout a pozitivně ji prožít.

Číst dál...

Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni.

Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou potěšeni. Mat.5, 4

S pláčem se rodíme i umíráme: napřed pláčeme sami, na konci pláčou ti kolem nás.

Poprvé čteme o pláči v První knize Mojžíšově 45. kap.
Josef se už nemohl ovládnou přede všemi, kdo stáli kolem něho a křikl : „Jděte všichni pryč.“ Tak u něho nezůstal nikdo, když se dal poznat svým bratrům. Hlasitě se rozplakal. Slyšeli to Egypťané, slyšel to dům faraonův. Tu řekl bratrům : „Já jsem Josef “....... „Putujte rychle k otci a povězte jakou vážnost mám v Egyptě a vše, co jste viděli“........ Padl svému bratru Benjamínovi kolem krku a rozplakal se a Benjamín plakal na jeho šíji. Políbil také všechny bratry a plakal. Bratři přišli ke svému otci Jákobovi a oznámili mu : „Josef ještě žije, dokonce je vladařem nad celou egyptsou zemí.“ On však zůstal netečným, protože jim nevěřil. Teprve když spatřil povozy,které Josef poslal, aby ho odvezly, okřál duch jejich otce Jákoba.

Je pozoruhodné, že v tomto uslzeném příběhu jediný Jákob neplakal.

Číst dál...

Neděle po Svatém Duchu (27. v mezidobí)

Izajáš 5, 1–7
Filipským 3, 4b–14
Mt 21, 33–43

Podobenství o zlých vinařích

Nesmírný potenciál má každé dílo, které zakládá sám Stvořitel!

Nesmírný potenciál má člověk, který podoben Bohu v tvořivosti, může z pouště učinit zahradu!

Nesmírný potenciál má člověk a celé národy, které vědí, že všechno usilování bude vydávat dobré plody, pouze pokud Boží Zákon – právo, milosrdenství a věrnost (Mt 23, 23) budou drženy v posvátné úctě!

Číst dál...

Podobenství o boháči a Lazarovi

Lk 16, 19 – 31 Podobenství o boháči a Lazarovi

Podívejme se na stejnojmenný obraz /najdete na internetu/ vlámského renesančního malíře Franse Franckena, který nám dnešní podobenství přibližuje. Obraz se skládá ze dvou jakoby přímo nesouvisejících částí. V popředí je korpulentní boháč - v Evangeliu beze jména – s nešťastným výrazem ve tváři – se svými pěti bratry a krásnou dámou u téhož stolu, jenž se prohýbá dobrotami. Za tímto výjevem je jakoby částečně zasunut druhý obraz, kde vidíme maličkou postavu nemocného Lazara, atakovaného nějakým sluhou.

Číst dál...