Kulturní aktivity

Vidíme nově? - 4. neděle po Velikonocích

Zjevení Janovo 21,1-6: A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.

Je to pár dní, co jsme se sešli při synodě duchovních a dalších pracovníků diecéze. Vikáři, vikářky a biskup i patriarcha nám sdělovali to, co v náboženských obcích zažívají. Co vnímají kladně a co nikoli. Většina příspěvků patřila k těm povzbuzujícím ve víře. Neděsí nás a nemalomyslníme - až na výjimky - z toho, že nejsme nijak zvlášť početní. Soustředíme se na službu, pomoc, budování, opravování a vzájemné sdílení, na modlitby za sebe navzájem. Učíme se pokorně a postupně znovu mezi sebou budovat vztahy přátelství, bratrství a sesterství. Hledáme ve vztazích k druhým kolegům, v náboženských obcích, vikariátech, diecézích a ústředí církve možnosti a cesty, jak podat ruku na usmířenou, jak projevit o druhé zájem a povzbudit je. Když se nám to daří, začínáme vidět nově: Odpuštění – milost Boží je pro každého, ale ve chvíli, kdy ji člověk současně nepřeje druhému, propadá duchovní smrti. Je to dar pro nás a nepřejeme-li jej druhému, přichází trest.

Číst dál...

Kázání na neděli 29.5.

Modlitba za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří

Milé sestry a milí bratří,

tento čtvrtek jsme si asi mnozí při bohoslužbách připomněli oslavení či nanebevstoupení Páně. Odchází, aby jeho učedníci mohli být vyzbrojeni mocí z výsosti. Měli na tuto moc čekat. Při tomto Ježíšově odchodu neprožívají smutek, ale radost. S radostí se vrací do Jeruzaléma a jsou stále v chrámu a chválí Boha. Takto čekají, až přijde zaslíbená moc z výsosti.

Tuto neděli však evangelijní text podle Janova evangelia 17, 20-26 nás uvádí do událostí před Ježíšovým dílem utrpení, ukřižování a smrtí. Než ho vojáci odvedou, Ježíš se modlí modlitbou, kterou také nazýváme velekněžskou modlitbou. V této modlitbě se Ježíš jednak modlí za své učedníky, ale také za ty, kteří skrze jejich slovo (hlásané slovo Boží učedníky) uvěří v Ježíše Krista.

Číst dál...

Kázení na neděli 22.5

Jan14,23-29

Milé sestry a bratři!

Častokrát k nám zaznělo slovo Pána Ježíše „Učte se ode mne. “Jako křesťané jsme si tuto výzvu brali k srdci a slíbili jsme si: ano, my se naučíme od svého Pána laskavosti, trpělivosti, mírnosti a pokoře. Naučíme se od něho lásce ke svým bližním, odpouštějícímu a milosrdnému poměru k druhému člověku, přestaneme být zlí, sobečtí a naučíme se být lidmi silné víry. Kdo z nás se ale někdy nezachvěl pod tíhou vlastního hříchu, zejména když si uvědomil velikost Kristovy lásky a oběti na kříži a nezatoužil po upřímném pokání? A přece naše usilovné snahy většinou zklamaly, naše dobrá předsevzetí ztroskotala a zůstaly nesplněné sliby. Vlastními silami jsme nevyrostli do pravé podoby Božího obrazu, jak nám ho ztělesňuje Ježíš Kristus, ale zůstali jsme spíše podobní učedníkům po Ježíšově ukřižování, jednou jsme byli mdlí a slabí ve víře, jindy pochybnostmi ztráceli důvěru. Našim slabým lidským silám přichází na pomoc Ten, který nám dává velké zaslíbení: „ Duch svatý, kterého pošle Otec ve jménu mém, ten vás naučí všemu a připomene vám všecko, co jsem vám řekl.“

Číst dál...

Služme Pánu, žijme s vděčností i v různě pokřiveném světě

Skutky 9, 1 – 20, Jan 21, 1 – 19

Drazí a milí v Pánu Ježíši Kristu,

když se řekne 1. květen, vybaví se nám v mysli mnoho obrazů a vzpomínek. Od těch čistě lidských či politických až po nejrůznější biblické výjevy.

Víra, naděje, láska – co si tak pod nimi můžeme představit?

Víra v nás vzbuzuje radost z rozvíjející se jarní přírody. Bůh je s námi a stále se projevuje svými úžasnými zázračnými činy.

Naděje v nás vytváří pocit obnovující se síly. Máme radost z dobře vykonané práce a máme skutečně co slavit, protože bez vlastní činorodosti by byl člověk smutný a nešťastný.

Láska je pak završením všeho dobrého. Od nedávno připomínaného Kristova vzkříšení o Velikonocích přechází k „naší lidské“ květnové, tak jak kdysi v roce 1836 vyjádřil i básník Karel Hynek Mácha ve své lyrickoepické skladbě Máj:

„Byl pozdní večer – první máj – večerní máj – byl lásky čas.
Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj...“

Číst dál...

Kázání na neděli 8. května

Text: J 10,11. 27-30

Mezi nejznámější, a zároveň krásné texty, kde najdeme obraz pastýře a ovcí jsou asi tato dvě místa: Ž 23: „Hospodin je můj pastýř, nebudu míti nedostatku“ a Iz 40,11: „Hospodin... jako pastýř pase své stádo, beránky svou paží shromažďuje, v náručí je nosí, březí ovečky šetrně vede“.

V Písmu ale najdeme i místa, kde je obraz pastýře spojen s kritikou zlých politických i náboženských vůdců, jako třeba u Ez 34,2n: „Běda pastýřům Izraele, kteří pasou sami sebe....“, či u Zach 11,15n: „Běda pastýři ničemnému, který opouští stádo!“.

Číst dál...