Kulturní aktivity

Milosrdenství chci a ne oběti.

Milosrdenství chci a ne oběti. L 10, 25- 37

Podobenství o milosrdném Samařanovi patří k nejznámějším místům Nového zákona. I dnes je nám samaritán důvěrně známým, ne jako člen konkrétního národa, ale jako pracovník ve zdravotnictví. To slovo samaritán je označením pro člověka, který buď dobrovolně, nebo profesně se věnuje péči o nemocné, raněné či jinak strádající lidi.

A přece se právě toto místo Bible stávalo nejčastěji po vykladačské stránce mylně vykládaným textem. Toto podobenství zaznamenávají hned tři evangelia,ale Lukáš na rozdíl od Marka a Matouše v textu vynechal termín „ přikázání“. Správně pochopil, že mít někoho rád, to nejde na rozkaz, na povel. Nehledejme v textu žádné argumenty pro snižování židovství oproti křesťanství, ani téma na diskuzi víra kontra skutky.

Číst dál...

Kázání na 26. června

Lukáš 9, 57 – 62
Když se ubírali cestou, řekl kdosi Ježíšovi: “Budu tě následovat, kamkoli půjdeš.”
58 Ale Ježíš mu odpověděl: “Lišky mají doupata a ptáci hnízda, ale Syn člověka nemá, kam by hlavu složil.”
59 Jinému řekl: “Následuj mne!” On odpověděl: “Dovol mi, Pane, abych šel napřed pochovat svého otce.”
60 Řekl mu: “Nech mrtvé, ať pochovávají své mrtvé. Ale ty jdi a všude zvěstuj království Boží.”
61 A jiný mu řekl: “Budu tě následovat, Pane. Ale napřed mi dovol, abych se rozloučil se svou rodinou.”
62 Ježíš mu řekl: “Kdo položí ruku na pluh a ohlíží se zpět, není způsobilý pro království Boží.”

Milé sestry, milí bratři,

četli jsme o třech lidech, kteří se setkali s Ježíšem a chtěli ho následovat. Proti očekávání, že budou vítáni s otevřenou náručí, dostává se jim slov, která znějí skoro odmítavě. Nejde však o odmítnutí, ale o varování. Lukáš dál nepíše, jak se ti lidé nakonec zachovali, zda poslechli Ježíše nebo uskutečnili své původní záměry. Rozhovory mají otevřený konec, a tak si každý čtenář může učinit vlastní závěr, vlastní rozhodnutí, jak se zachovat.

Číst dál...

Kázání na neděli 19. června

Milí přátelé v Pánu Ježíši Kristu,

v dnešním evangeliu se vyskytují tři Ježíšovy výroky týkající se posuzování druhých. A tak se nabízí otázka: „Kritizovat či nekritizovat? Na to odpovídá Ježíš v úvodu dnešního úryvku evangelia, kde čteme: „Může vést slepý slepého (L6,39…)? Z medicínského hlediska je slepota nejvážnější postižení zraku, neschopnost vnímat vizuální informaci. Slepota může být i jiná, která nás může dostat do nebezpečí až zmařit lidský život. Například je nebezpečné chodit se sklopenýma očima směřujícími do mobilu po frekventovaných místech, přecházet silnici, křižovatku či železniční trať. I při velké opatrnosti se může přihodit něco zlého a náš život je ohrožen. V jedné malé chvíli může být poškozen či ztracen. Obrazně řečeno jsou kolem nás různé kluzké a nerovné chodníky, kde člověk občas upadne, na něco šlápne, zakopne, narazí…

Číst dál...

Vidíme nově? - 4. neděle po Velikonocích

Zjevení Janovo 21,1-6: A viděl jsem nové nebe a novou zemi, neboť první nebe a první země pominuly a moře již vůbec nebylo. A viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas od trůnu: „Hle, příbytek Boží uprostřed lidí, Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid; on sám, jejich Bůh, bude s nimi, a setře jim každou slzu z očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude – neboť co bylo, pominulo.“ Ten, který seděl na trůnu, řekl: „Hle, všecko tvořím nové.“ A řekl: „Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá.“ A dodal: „Již se vyplnila. Já jsem Alfa i Omega, počátek i konec. Tomu, kdo žízní, dám napít zadarmo z pramene vody živé.

Je to pár dní, co jsme se sešli při synodě duchovních a dalších pracovníků diecéze. Vikáři, vikářky a biskup i patriarcha nám sdělovali to, co v náboženských obcích zažívají. Co vnímají kladně a co nikoli. Většina příspěvků patřila k těm povzbuzujícím ve víře. Neděsí nás a nemalomyslníme - až na výjimky - z toho, že nejsme nijak zvlášť početní. Soustředíme se na službu, pomoc, budování, opravování a vzájemné sdílení, na modlitby za sebe navzájem. Učíme se pokorně a postupně znovu mezi sebou budovat vztahy přátelství, bratrství a sesterství. Hledáme ve vztazích k druhým kolegům, v náboženských obcích, vikariátech, diecézích a ústředí církve možnosti a cesty, jak podat ruku na usmířenou, jak projevit o druhé zájem a povzbudit je. Když se nám to daří, začínáme vidět nově: Odpuštění – milost Boží je pro každého, ale ve chvíli, kdy ji člověk současně nepřeje druhému, propadá duchovní smrti. Je to dar pro nás a nepřejeme-li jej druhému, přichází trest.

Číst dál...

Kázání na neděli 29.5.

Modlitba za ty, kteří skrze jejich slovo ve mne uvěří

Milé sestry a milí bratří,

tento čtvrtek jsme si asi mnozí při bohoslužbách připomněli oslavení či nanebevstoupení Páně. Odchází, aby jeho učedníci mohli být vyzbrojeni mocí z výsosti. Měli na tuto moc čekat. Při tomto Ježíšově odchodu neprožívají smutek, ale radost. S radostí se vrací do Jeruzaléma a jsou stále v chrámu a chválí Boha. Takto čekají, až přijde zaslíbená moc z výsosti.

Tuto neděli však evangelijní text podle Janova evangelia 17, 20-26 nás uvádí do událostí před Ježíšovým dílem utrpení, ukřižování a smrtí. Než ho vojáci odvedou, Ježíš se modlí modlitbou, kterou také nazýváme velekněžskou modlitbou. V této modlitbě se Ježíš jednak modlí za své učedníky, ale také za ty, kteří skrze jejich slovo (hlásané slovo Boží učedníky) uvěří v Ježíše Krista.

Číst dál...