Kulturní aktivity
Společností zapomenuté svátky
Skutky apoštolské 2, 1 – 4 ; Janovo evangelium 20, 19 – 22
Písně ze Zpěvníku Církve československé husitské: 261, 263
Milé sestry a milí bratři,
Svatodušní svátky – vrcholem je právě dnešní neděle, Boží hod svatodušní – jsou třetími velkými svátky církevního roku. Na rozdíl od Vánoc jsou to svátky pohyblivé, stejně jako Velikonoce. Největší křesťanské svátky – Velikonoce – bývají od konce 2. století slaveny vždy 1. neděli po prvním jarním úplňku; mohou být již koncem března, ale také až koncem dubna. Svatodušní svátky neboli Letnice jsou vždy padesátý den po Velikonocích, tedy sedmou neděli po Božím hodu velikonočním; proto ani ony nejsou každoročně ve stejnou dobu, ale v rozmezí od poloviny května do poloviny června.
Svatodušní svátky jsou v dnešní době na okraji zájmu lidí světa nebo je i zaměňují s tzv. Dušičkami, svátky zemřelých, které mají své místo v kalendáři v prvních dvou dnech měsíce listopadu. Letnice se naproti tomu už dlouhá léta neoznačují v českých kalendářích, neváží se k nim žádné zvyky, ani kostely nebývají tak navštíveny jako o Vánocích nebo Velikonocích. Týkají se vlastně jen Církve, proto nejsou zcela srozumitelné lidem bez víry.
Přijměte Ducha svatého
Vážené sestry a vážení bratři, moji milí,
po prožití Velké Noci a Ježíšova vzkříšení jsme si jako každý rok znovu prožili a uvědomili, že smrt nezvítězí. Ježíš vstal z mrtvých.
Dnes, v den slavení hodu svatodušního, si můžeme připomenout, jak píše autor evangelia podle Jana, že Ježíš dechl na učedníky a oni přijali Ducha svatého. Události „dechu“ předchází situace strachu. Učedníci jsou zavřeni z obav z pronásledování. Ježíš přichází skrz zavřené dveře a ukazuje rány po ukřižování. Je to skutečný, fyzický Ježíš, a přitom dokáže projít zavřenými dveřmi a sdělit všem: “Pokoj Vám“. Ježíš do chvíle zoufalství a strachu přináší pokoj a vyslání. Přijměte pokoj a přineste ho všude tam, kde není! Svým prostupem hmoty také učedníkům ukazuje, že fyzický, viditelný svět, je jen pomíjející kulisou, ve které prožíváme současné životy, ve které se učíme stále více a více přiblížit Božímu království. Ale není to konečný prostor, ze kterého není úniku.
Oslavení (Nanebevstoupení) Páně - čtvrtek po neděli Rogate
44Řekl jim: „To jsem měl na mysli, když jsem byl ještě s vámi a říkal vám, že se musí naplnit všechno, co je o mně psáno v zákoně Mojžíšově, v Prorocích a Žalmech.“ 45Tehdy jim otevřel mysl, aby rozuměli Písmu. 46Řekl jim: „Tak je psáno: Kristus bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých; 47v jeho jménu se bude zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům, počínajíc Jeruzalémem.48Vy jste toho svědky.49Hle, sesílám na vás, co slíbil můj Otec; zůstaňte ve městě, dokud nebudete vyzbrojeni mocí z výsosti.“ 50Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; 51a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.52Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí navrátili do Jeruzaléma, 53byli stále v chrámě a chválili Boha.
Nanebevstoupením Páně se završuje velikonoční příběh, úspěšná cesta Ježíšovy spásy na této zemi. Své vítězství Kristus dokládá slovy: Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi (Mt 28, 18). Má v rukou vše, není jediné místo, kde by nerozhodoval. Dostává mnohem víc, než mu může kdokoliv nabídnout. Především dávný ďáblův návrh při pokušení se zdá najednou nicotný. Vždyť se omezil jen na tento svět. Pak ho ďábel vezme na velmi vysokou horu, ukáže mu všechna království světa i jejich slávu a řekne mu: „Toto všechno ti dám, padneš-li přede mnou a budeš se mi klanět“ (Mt 4,8–9). Přitom myšlenka více než lákavá. Jako vládce pozemského světa by přece Ježíš mohl udělat mnoho dobrého a získat na svou stranu většinu lidstva. Není to snadnější než se s malou partou nadšenců plahočit po izraelských vesnicích a městečkách a oslovovat jedince na okraji společnosti? Přitakáním ďáblu by Ježíš nemusel postoupit cestu na Golgotu. Jako svrchovaný pozemský panovník by zničil všechny své nepřátelé – římskou říši, Heroda i farizejskou veleradu. Ze židů mohl učinit vládnoucí národ a obnovit slávu Šalamounova království. Ale za cenu spojenectví s ďáblem. Ježíš zvolil jinou cestu, která se o Velký pátek nezdála příliš úspěšná. Přišlo však Zmrtvýchvstání a Nanebevstoupení a situace se výrazně změnila. Zrodila se církev a evangelium najednou získává posluchače ze všech koutů světa.
Pondělí Svatodušní (Nu 11,24-29; J 3,14-21)
V rozdílení darů je Duch svobodný a nenechá se svazovat žádnými pravidly, jak je zaznamenáno i v příběhu Eldada a Medada v knize Numeri. Jozuovi se to zdálo nepatřičné, děje se něco, co nebylo dopředu domluveno, Eldad a Medad nemají na své prorokování žádné schválení od církevní autority. Na rozdíl od Jozua ale Mojžíš moudře rozpoznal, že na Boží dary nemá patent a vyslovil přání, ke kterému se vrátila později reformace, kéž by všechen Hospodinův lid byl proroky, kéž by na každém, kdo patří do Božího stáda, bylo vidět takové povolání a vyvolení ke svědectví a službě.
Velkopáteční kázání
Iz,52,13 – 53,12 Žd.4,14-16, J 18
Ve velkopáteční události máme před sebou dvě odlišné postavy. Jidáše a Petra. Oba jsou učedníky Ježíše, a přitom rozdílní.
Kolem Jidáše je mnoho záhad. Není to jen, že Ježíš zklamal jeho představu o Mesiášovi, který se postaví proti Římu. Byla to i touha po penězích. Ale v každém případě je symbolem zrádcovství. Lidé se vždy snažili přijít na to, proč Jidáš tuto zradu spáchal. Jsou různé theologické nebo psychologické výklady. Ale u Jana ve 12,6 je psáno: „Zloděj byl, měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo.“ Výklad není důležitý. Záleží na činu samém: šel a zradil. Co se dělo v srdci Jidášově, nikdy nezjistíme. Ježíš u Lk 22,21 říká: „ Hle, můj zrádce, je se mnou u stolu. Syn člověka jde, jak je určeno, běda však tomu člověku, který ho zrazuje.“
Kázání na 2. neděli po Velikonocích, Misericordias Domini
milost Vám a pokoj od Boha, Otce našeho i od Pána Ježíše Krista! Amen.
Té dnešní neděli se v církvi říká latinsky „Misericordias domini“. Když to přeložíme, znamená to milosrdenství Páně/Boží. Tato dvě slova pochází z verše Žalmu 66, který jsme slyšeli na samém začátku našich dnešních bohoslužeb. Zněla takto: „Hospodinova milosrdenství je plná země. Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem.“ Není to vlastně připomínka toho, že bychom si více měli všímat Hospodinova milosrdenství, které je ve světě kolem nás přítomno a které tak často přehlížíme? Jsme citliví vůči utrpení, zlu – to nepřehlédneme nikdy, ale často nám chybí optika, kterou bychom zahlédli to, že Bůh je okolo nás stále přítomen, vlastně – tvoří svět, obnovuje, občerstvuje – jak říká žalmista také tím Slovem – a čeho si už vážně nejsme mnohokrát vědomi, je to, že i my jsme toho všeho nedílnou součástí.
Další články...
Podkategorie
-
Aktivity NO
Články o inspiraci NO
- Diecéze
-
Ostatní
Kategorie článků "Ostatní"
-
Pozvánky
Kategorie článků "Pozvánky"
- Kázání a promluvy
Nejnovější z našich rubrik
- Časopis Husita(09.10.2024)
- Časopis Husita(27.08.2024)
- Časopis Husita(24.06.2024)
- Časopis Husita(29.03.2024)
- Časopis Husita(28.02.2024)
- Časopis Husita(13.12.2023)
Bohoslužby
06.listopad 2024, st, 18:00 Benešov - večerní společná modlitba |
06.listopad 2024, st, 19:00 Praha 10 - Vinohrady - Studenstká bohoslužba |
07.listopad 2024, čt, 10:00 Rudná |
07.listopad 2024, čt, 14:00 Praha 16 - Radotín |
07.listopad 2024, čt, 14:00 Praha 7 - Holešovice -DD "U studánky" |
07.listopad 2024, čt, 18:00 Praha 7 - Holešovice |
09.listopad 2024, so, 14:00 Nové Strašecí |
10.listopad 2024, ne, 08:00 Kadaň |