Kulturní aktivity

Květná neděle (Palmarum)

Lk 19, 28b-40

Milé sestry a milí bratři,

milost Vám a pokoj od Boha, Otce našeho i Pána Ježíše Krista!

Dnešní – poslední postní neděle je šestá v pořadí a nese označení Květná, taky se jí někdy říká palmarum – to podle palmových listů, které u jsou u nás v kostelích nahrazeny zelenými ratolestmi.

Postní doba končí a vstupujeme do velikonočního týdne. Budeme opět stát čelem (a srdcem) tváří v tvář největším událostem v dějinách naší spásy, prožijme – a snad i procítíme celý závěr příběhu Ježíšova života - od utrpení, po kříž a hrob, až po odvalený kámen a setkání se zmrtvýchvstalým Ježíšem Kristem.

Květnou nedělí to všechno znova a znova začíná. Ježíš právě vjíždí na oslátku do Jeruzaléma a lidé volají: požehnaný král, který přichází ve jménu Hospodinově.

V Kristu se naplnilo jedno z dávných proroctví proroka Zachariáše, v Bibli čteme: Rozjásej se, siónská dcero, dcero jeruzalémská, propukni v hlahol, přichází k Tobě Tvůj král, spravedlivý a spásu nesoucí, pokořený jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti.“ (Za 9,9).

Číst dál...

Kázání na 5. neděli postní - Judica

Fp 3, 3-11

Pavlovo slovo je vzácným osobním svědectvím o jeho životní proměně, kterou způsobilo setkání s Kristem. Apoštol se křesťanům ve Filipech představuje jako poctivý účetní, který předkládá bilanci. Překvapivě se netýká jeho hospodaření s prostředky, které mu Filipští poskytli (Fp 4,15). Je to bilance životní. Co v ní patří na stranu zisků, co naopak odepsat jako ztrátu?

V Pavlově účetnictví před Kristem je ziskem to, na čem si můžeme zakládat, na co můžeme spoléhat. Ačkoli apoštol myslí zejména na to, co z nás obstojí před Bohem, neuděláme chybu, když k takovým ziskům připočítáme vše, čím se vykazujeme před druhými a na čem si budujeme svoji pověst mezi nimi (srov. Mt 6,1.5). Vše, čím si chceme najít a získat pro sebe místo pod sluncem, naše cesta sebepotvrzení (via afirmativa). Snad jsou to úspěchy, dovednosti a znalosti (kulturní kapitál), užitečné známosti (sociální kapitál), bezúhonnost ...

Číst dál...

Hod Boží velikonoční

Texty: I.Kor.15,19-26 ,Lk24,1-12

Sestry a bratři,

slavíme dnes nejvýznamnější křesťanský svátek-Hod Boží velikonoční. Všechno, co jsme slyšeli a prožívali od Květné neděle, během celého pašijového týdne,má jediný smysl: svědčit o vzkříšení Božího syna a našeho Spasitele Ježíše Krista. S Ježíšem jsme šli do Jeruzaléma na velikonoční svátky, byli jsme tam ve čtvrtek,když se loučil s učedníky při poslední večeři a ustanovil ji jako památku na svou oběť,která se slaví při bohoslužbě,šli jsme s ním do Getsemanské zahrady, na Velký pátek vystoupili na Golgotu a prožili jeho utrpení, mučení a smrt.

Číst dál...

Odvaha znovuobjevit domov

V textech pro dnešní neděli se prolínají dvě výrazná témata: překročení limitu a odvaha.

Izraelité se v příběhu knihy Jozue po překročení Jordánu ocitají na prahu svého domova, do kterého se dlouhou a namáhavou cestou vracejí a který musí znovuobjevovat. Návraty bývají obtížnější než odchody. Je-li k odchodu potřeba odvaha, k návratu je nutná odvaha nejméně dvojnásobná. O tom ostatně barvitě vypráví známé podobenství o marnotratném synu v Lukášově evangeliu. Aby se syn vrátil k otci, potřebuje o mnoho větší odvahu, než jakou sbíral při cestě z domova ven. A právě tuto synovu odvahu také otec při jeho návratu oceňuje a oslavuje. Odvahu k návratu, odvahu ke znovuobjevování domova - všeho toho, co se zdálo už samozřejmé, fádní a navíc zatížené nekonečnou obyčejnou prací. Tuto odvahu nemůže pochopit druhý otcův syn. Odvahu k návratu nemůže pochopit ten, kdo nepodlehne touze po marnotratnosti a následně neprovede sebereflexi, nábožensky řečeno pokání – samostatné a svobodné uznání hodnot veškerých životních možností a příležitostí, které využíval zadarmo, které zadarmo dostal z rukou Božích.

Číst dál...

Kázání na 3. neděli postní

Milé sestry a milí bratři,

evangelium dnešní 3. neděle postní začíná zprávou o Pilátem násilně zabitých Galilejcích.

A náš Mistr a Pán to komentuje otázkou: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ To bylo téma úmyslného usmrcení.

Pak pokračuje tématem usmrcení z nešťastné náhody: „Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ Domýšlet se, co by Pán řekl do dnešní situace, je vždy ošidné, a proto Mu do úst nic nevkládejme, ale sami sebe se zeptejme:

„Myslím si, že ti Ukrajinci i Rusové a další, kteří padli ve válce na Ukrajině, byli větší hříšníci než já?“ ... „A myslím si, že ti, kteří v poslední době podlehli COVIDu-19 (nebo rakovině, nebo infarktu atd.) byli větší hříšníci než já? Já, který jsem to přežil/-a/? (Pro zatím přežil/-a/ ...)“.

Jak si odpovíme?

Jsme-li aspoň trochu moudří, rozumíme, že nejsme o nic menší hříšnici než Galilejci nebo Ukrajinci nebo oběti současné pandemie. Jsme hříšníci úplně stejní, ne-li ještě větší. To se ostatně jednou dozvíme veřejně na posledním soudu. Z podobenství o něm víme jistě jen jednu věc: všichni budeme překvapeni ! Jak ti co půjdou napravo se budou divit, tak ti co půjdou nalevo. Všichni se diví. (Mt 25,31nn) Zajímavé také je, i když to je na jinou úvahu, že v podobenství jsou zmiňovány výlučně skutky tzv. tělesného milosrdenství: sycení hladových, oblékání neoblečených atd., k čemuž se nám v současné krizi naskytuje nová záplava příležitostí.

Z toho dnešního evangelia ale plyne především naléhavé připomenutí, že náš pozemský čas, že můj pozemský čas, může být radikálně kratší než doufám. V dnešním evangeliu však naštěstí dostáváme srozumitelnou instrukci, co si počít. Tj. naše situace není beznadějná. (Viz i dnešní starozákonní text: Iz 55, 1-9)

Číst dál...