Kulturní aktivity

Odvaha znovuobjevit domov

V textech pro dnešní neděli se prolínají dvě výrazná témata: překročení limitu a odvaha.

Izraelité se v příběhu knihy Jozue po překročení Jordánu ocitají na prahu svého domova, do kterého se dlouhou a namáhavou cestou vracejí a který musí znovuobjevovat. Návraty bývají obtížnější než odchody. Je-li k odchodu potřeba odvaha, k návratu je nutná odvaha nejméně dvojnásobná. O tom ostatně barvitě vypráví známé podobenství o marnotratném synu v Lukášově evangeliu. Aby se syn vrátil k otci, potřebuje o mnoho větší odvahu, než jakou sbíral při cestě z domova ven. A právě tuto synovu odvahu také otec při jeho návratu oceňuje a oslavuje. Odvahu k návratu, odvahu ke znovuobjevování domova - všeho toho, co se zdálo už samozřejmé, fádní a navíc zatížené nekonečnou obyčejnou prací. Tuto odvahu nemůže pochopit druhý otcův syn. Odvahu k návratu nemůže pochopit ten, kdo nepodlehne touze po marnotratnosti a následně neprovede sebereflexi, nábožensky řečeno pokání – samostatné a svobodné uznání hodnot veškerých životních možností a příležitostí, které využíval zadarmo, které zadarmo dostal z rukou Božích.

Číst dál...

Kázání na 3. neděli postní

Milé sestry a milí bratři,

evangelium dnešní 3. neděle postní začíná zprávou o Pilátem násilně zabitých Galilejcích.

A náš Mistr a Pán to komentuje otázkou: „Myslíte, že tito Galilejci byli větší hříšníci než ti ostatní, že to museli vytrpět? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni podobně zahynete.“ To bylo téma úmyslného usmrcení.

Pak pokračuje tématem usmrcení z nešťastné náhody: „Nebo si myslíte, že těch osmnáct, na které spadla věž v Siloe a zabila je, byli větší viníci než ostatní obyvatelé Jeruzaléma? Ne, pravím vám, ale nebudete-li činit pokání, všichni právě tak zahynete.“ Domýšlet se, co by Pán řekl do dnešní situace, je vždy ošidné, a proto Mu do úst nic nevkládejme, ale sami sebe se zeptejme:

„Myslím si, že ti Ukrajinci i Rusové a další, kteří padli ve válce na Ukrajině, byli větší hříšníci než já?“ ... „A myslím si, že ti, kteří v poslední době podlehli COVIDu-19 (nebo rakovině, nebo infarktu atd.) byli větší hříšníci než já? Já, který jsem to přežil/-a/? (Pro zatím přežil/-a/ ...)“.

Jak si odpovíme?

Jsme-li aspoň trochu moudří, rozumíme, že nejsme o nic menší hříšnici než Galilejci nebo Ukrajinci nebo oběti současné pandemie. Jsme hříšníci úplně stejní, ne-li ještě větší. To se ostatně jednou dozvíme veřejně na posledním soudu. Z podobenství o něm víme jistě jen jednu věc: všichni budeme překvapeni ! Jak ti co půjdou napravo se budou divit, tak ti co půjdou nalevo. Všichni se diví. (Mt 25,31nn) Zajímavé také je, i když to je na jinou úvahu, že v podobenství jsou zmiňovány výlučně skutky tzv. tělesného milosrdenství: sycení hladových, oblékání neoblečených atd., k čemuž se nám v současné krizi naskytuje nová záplava příležitostí.

Z toho dnešního evangelia ale plyne především naléhavé připomenutí, že náš pozemský čas, že můj pozemský čas, může být radikálně kratší než doufám. V dnešním evangeliu však naštěstí dostáváme srozumitelnou instrukci, co si počít. Tj. naše situace není beznadějná. (Viz i dnešní starozákonní text: Iz 55, 1-9)

Číst dál...

Kázání na druhou postní neděli

Filipským 3,17-4,1
Lk 13,31-35

Dnešní neděle podle tradičního rozdělení církevního roku je druhou postní nedělí. Starokřesťanská církev ji označila slovem „ remeniscere“ podle prvního slova šestého verše dvacátého pátého žalmu v latinském překladu. „Hospodine, pamatuj na svoje slitování, na své milosrdenství, které je od věčnosti.“

Celá církev se za to modlí. Církev je do značné míry zproblematizována. Jsme nuceni abychom si revidovali svůj pohled na církev a abychom se vždy znovu ptali, zdali úkol, který je nám svěřen, skutečně plníme. Posláním církve v tomto světě je zvěstování. Má svěřenou zprávu, kterou má vyřizovat lidem. Ale to zvěstování není jen slovy, ale také i skutky. A právě dnešní doba nám to připomíná, že slova jsou málo, že ani ta nejkrásnější slova nemusí ještě nic znamenat, když za nimi nestojí pravda, život.

Číst dál...

Pokojný čas sestry a bratří

dnešní pasáž nedělního textu Lukášova Evangelia staví Krista v obecenství posluchačů, kteří jej již slyšeli, stejně tak jako těch, pro které je jeho kázání prvotinou. Pro všechny z nás jako následovníky Krista však mají stejnou výpovědní hodnotu. Jsou to slova vedoucí člověka k úvahám a přehodnocení vlastních mezilidských vztahů. Každý z nás přece zakusil ve svém životě přátelství i nepřátelství. Ježíšovo slovo vede každého z nás k úvahám, které často přesahují naše lidské možnosti.

Milujte své nepřátele! Milujte ty, kdo vám do cesty kladou překážky, kdo vás nenávidí, kdo o vás špatně a křivě mluví, kdo vám zlořečí, kdo vás okrádají. Myslete na ně v dobrém, přejte jim. Modlete se za ně. O kolik jsme se setry a bratři přiblížili k požadavku Ježíše? Čteme s naléhavostí dnešní doby text, který není doposavad ani pro praxi božího lidu našich dnešních dní samozřejmý a všemi přijatelný, natož ztotožněný v našich životech a našem jednání. I já při čtení tohoto textu porovnávám své jednání, které shledávám nedostatečným v požadavku Krista. Krista, ve kterém se zrcadlí touha po smíření, po lásce a po umrtvení konfliktů. Od konfliktů běžných až po konflikty válečné. Kristus zde zjevuje řád života, který nevychází z útrob země, ale spouští se z nebes. Řízení světa a lidské jednání není omezeno pouze lidskou touhou po spravedlnosti či rovnosti dle našeho pozemského soudu. Pokud totiž zůstaneme ukotveni pouze v řádu světa, jen stěží a s velkou námahou se přiblížíme stavu, který je pro Ježíše plností, kterou přijímá a zjevuje všem stejnou intencí bez rozdílu, z vůle všemohoucího.

Číst dál...

Kázání na 8. neděli po Zjevení.

Iz 55,10-33; 1. Kor 15,51-58; Lukáš 6,39-49

Každý strom se pozná po svém ovoci

Apoštol Pavel končí svou řeč korintské posvěcené komunitě povzbuzením (1. K 15,58b): _„Buďte pevní, nenechte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně, vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.“

Přestože jde o církev obdařenou slovem a poznáním (1. K 1,5), přestože tato církev nepostrádá žádný z duchovních darů (1. K 1,7), čelí problémům vnitřního rozdělení, když mnozí z jejich členů podléhají malomyslnosti. Korintskou církví se začala rozmáhat pochybnost, jež zastírala Kristovo vítězné vzkříšení. Vše, co tady v dobré víře děláme, je zbytečné. Všechno naše sebeomezování, úsilí, půst, naše církevní počínání stojí na krásných výrocích těch úst, jež však se smrtí nadobro umlkla. Naše prvotní nadšení nahradila únava. Pole, jež jsme převzali do správy, nezačala vydávat větší úrodu, o niž jsme byli zprvu tolik přesvědčení.

Číst dál...