Osobní svědectví o cestě k víře
Rozhodnutí přijmout křest v dospělosti bývá v naší společnosti spíše výjimečné – obzvlášť pokud člověk nevyrůstal v náboženském prostředí. Autorka tohoto osobního svědectví se o víře nechtěla nechat poučovat zvenčí, ale nechala ji v sobě tiše uzrát. V tichých modlitbách, ve chvílích bolesti i v každodenních odrazech duchovních tradic nakonec poznala, že víra je jí bližší, než si kdy myslela. A tak vykročila – vědomě, pokorně a s nadějí.





