Kulturní aktivity

Kázání ke 102. výročí vzniku Církve československé husitské

Ámos 5, 21 – 25 Římanům 13, 11 – 14 Matouš 10, 16 - 33

Je za námi vítání nového roku, pomalu si zvykáme na psaní letopočtu plného číslic dvě a máme před sebou narozeniny své církve. Její století jsme museli oslavit ve skromnosti a dnes to není o mnoho jiné. Covidová situace se příliš nemění. A lidstvo nezpokornělo. Zlobí se. Nechce věřit tomu, že není pánem světa. Takže milé sestry a bratři, milí duchovní, milí aktivní laikové, máme mnoho práce, abychom „vyrovnali cesty Páně a přímé činili stezky jeho“.

Když začínám pracovat s menšími dětmi, ptám se jich, jak je to dávno, kdy se narodil Ježíš? „Umíte si to představit? Mohu vám pomoci. Kdy se narodily vaše babička, prababička a pra pra babička? Těch pra bychom museli naskládat asi sedmdesát vedle sebe, abychom se dostali do doby, kdy přišel na svět Ježíš Nazaretský. A kdy jsme se o něm dozvěděli ve střední Evropě? Na to by nám těch pra.......babiček stačilo asi 43.“ A ještě jim to znázorním na šňůře. „Je to dávno, viďte?“

Číst dál...

Novoroční kázání

Milé sestry a milí bratři,

Začíná nový kalendářní rok. Pro mnohé je to čas odkládání starých záležitostí našich životů a začínání nových věcí. Je to také čas velkých očekávání, co nový čas přinese, a také vlastních předsevzetí. Dělat v životě velká rozhodnutí však není úplně snadné. K tomu, abychom mohli cokoli v našich životech změnit, potřebujeme si v prvé řadě ujasnit, jaký výsledek očekáváme a co vlastně doopravdy chceme. Společnost, ve které žijeme, a která nás na vědomé i nevědomé úrovni ovlivňuje, nám nastavuje určité hodnoty, které na první pohled vypadají velmi vznešeně a honosně. Jako například píle, vytrvalost a disciplína, které vedou ke společenskému úspěchu a možná i slávě. Jenže ne vždy je vše nakonec pro člověka snadné prožívat. Kdy jsme slyšeli slova Lukášova evangelia, je tam také jedno zvláštní ALE ...Maria vše v mysli zachovávala a rozvažovala o tom. Uvědomovala si, že ne vše co na první pohled vypadá jako skvělý předpoklad ke společenskému úspěchu, může být pro člověka v osobním životě příjemné a pohodlné.

Číst dál...

Kázání na Štěpána 26. 12.

Konec světa

Lk 21,26-28

Při čtení dnešního úryvku evangelia si každý uvědomuje, že konec světa může být skutečně blízko. Je to tak zarážející, že mi pořád běhá mraz po zádech. Vzpomínám si, že v posledních letech se několikrát očekával takový konec: třeba v letech 2000, 2012 a třeba 2020 se začátkem světové pandemie. Konec světa si každý představoval nějak po svém, až na to, že velcí manipulátoři médii vytvářeli konkrétní scénáře s konečnou katastrofou. Dnes si přesto uvědomuji, že konec někdy skutečně bude, ale jak je psáno – nikdo neví den ani hodinu.

Každopádně, očekávání konce bylo u většiny lidi spíše hysterické, plné obav a strachů, pocity zklamaní z toho, že se nedožiji období klidu o vánocích. Jiný zase, se naopak radovali, že s koncem skončí i jejích mizerné životy, které jsou plné smutku, beznaděje a pocitu marnosti.

Číst dál...

Slyšíme Boha?

Jeremiáš 17, 5-10
1. Korintským 15, 12-20
Lukáš 6, 17-26

Jak moc se máme rádi? Jak moc slyšíme Boha? Každý z nás si myslí, že svůj život žije nejlépe, ale zeptal se Boha? Všichni se chceme mít dobře, ale ptáme se Boha? Vždyť, kolik z nás zůstává v zaměstnání, které ho nebaví, jen aby se měl dobře, ale nezeptá se Boha. Třeba je jeho cesta úplně jiná. Má být na jiném místě, podle darů, které mu udělil Bůh.

Až budete v klidu sedět doma, podívejte se kolem sebe. Vše, co vidíte vás stálo nesmírné úsilí. Ano, člověk má být dobrým správcem toho, co nám bylo svěřeno. Ale není toho moc? Věcí, podnětů, přátel, práce, vzpomínek...... A pak si přiznejte, kolik toho opravdu potřebujete. Budete se divit, ale míň, než si myslíte. Jen člověk stále chce a chce víc a víc. Nic mu nestačí. Dává do toho vše, čas, nervy, zdraví. Jen aby potom zjistil, že se neptal a nic z toho nepotřebuje.

Číst dál...

Štědrý den – vigilie narození Páně (půlnoční)

„Dnes se vám narodil Spasitel Kristus Pán !“

2) Za obdarování svých srdcí narozením Ježíše Krista modleme se …
3) Za mír a pokoj svých domovů modleme se …
Doplněk: Židům 1,1-7

O hlavní postavě vánoc zpíváme jako o dítěti. Jde o něco víc? V čem to spočívá? Udeřila hodina spásy, záchrany. Pro většinu lidí jdou vánoce pohádkou pro děti a zázračnou historkou pro dospělé. Na druhé straně máme historická fakta – císaře, daně, soupis, popis cesty do Betléma, lidé jsou nepohostinní, narození dítěte ve chlévě – vše je to velmi nepohodlné. My to máme vše v „růžových barvách“. Dítě je miloučké, matka je líbezná, andělé pějí atd. Ježíš je milou věcičkou v jeslích – prostě idylka. A přesto přese všechno na nás dýchne tajemno. Nevíme, co to je. Správně bychom to nazvali VLOM ZVENČÍ DO NAŠICH NITER – DO SRDCE ČLOVĚKA.

Číst dál...