Kulturní aktivity

Pokojný čas sestry a bratří

dnešní pasáž nedělního textu Lukášova Evangelia staví Krista v obecenství posluchačů, kteří jej již slyšeli, stejně tak jako těch, pro které je jeho kázání prvotinou. Pro všechny z nás jako následovníky Krista však mají stejnou výpovědní hodnotu. Jsou to slova vedoucí člověka k úvahám a přehodnocení vlastních mezilidských vztahů. Každý z nás přece zakusil ve svém životě přátelství i nepřátelství. Ježíšovo slovo vede každého z nás k úvahám, které často přesahují naše lidské možnosti.

Milujte své nepřátele! Milujte ty, kdo vám do cesty kladou překážky, kdo vás nenávidí, kdo o vás špatně a křivě mluví, kdo vám zlořečí, kdo vás okrádají. Myslete na ně v dobrém, přejte jim. Modlete se za ně. O kolik jsme se setry a bratři přiblížili k požadavku Ježíše? Čteme s naléhavostí dnešní doby text, který není doposavad ani pro praxi božího lidu našich dnešních dní samozřejmý a všemi přijatelný, natož ztotožněný v našich životech a našem jednání. I já při čtení tohoto textu porovnávám své jednání, které shledávám nedostatečným v požadavku Krista. Krista, ve kterém se zrcadlí touha po smíření, po lásce a po umrtvení konfliktů. Od konfliktů běžných až po konflikty válečné. Kristus zde zjevuje řád života, který nevychází z útrob země, ale spouští se z nebes. Řízení světa a lidské jednání není omezeno pouze lidskou touhou po spravedlnosti či rovnosti dle našeho pozemského soudu. Pokud totiž zůstaneme ukotveni pouze v řádu světa, jen stěží a s velkou námahou se přiblížíme stavu, který je pro Ježíše plností, kterou přijímá a zjevuje všem stejnou intencí bez rozdílu, z vůle všemohoucího.

Číst dál...

Kázání na 8. neděli po Zjevení.

Iz 55,10-33; 1. Kor 15,51-58; Lukáš 6,39-49

Každý strom se pozná po svém ovoci

Apoštol Pavel končí svou řeč korintské posvěcené komunitě povzbuzením (1. K 15,58b): _„Buďte pevní, nenechte se zviklat, buďte stále horlivější v díle Páně, vždyť víte, že vaše práce není v Pánu marná.“

Přestože jde o církev obdařenou slovem a poznáním (1. K 1,5), přestože tato církev nepostrádá žádný z duchovních darů (1. K 1,7), čelí problémům vnitřního rozdělení, když mnozí z jejich členů podléhají malomyslnosti. Korintskou církví se začala rozmáhat pochybnost, jež zastírala Kristovo vítězné vzkříšení. Vše, co tady v dobré víře děláme, je zbytečné. Všechno naše sebeomezování, úsilí, půst, naše církevní počínání stojí na krásných výrocích těch úst, jež však se smrtí nadobro umlkla. Naše prvotní nadšení nahradila únava. Pole, jež jsme převzali do správy, nezačala vydávat větší úrodu, o niž jsme byli zprvu tolik přesvědčení.

Číst dál...

Kázání na 5. neděli po Zjevení

Iz 6,1-8 (9-13); 1.Kor15,1-11; Lukáš 5,1-11

S Bohem a bez Boha.

Tak by mohl znít název, který by se hodil ke všem třem čtením Páté neděle po Zjevení. V proroku Izajáši ze Starého zákona zaznívá silná chvála Hospodinu zástupů a zároveň konstatování, jak je člověk nedokonalý a nicotný proti Boží slávě a Božímu působení.

Pavel ve svém Listu Korintským jde ještě dál. Připomíná slovo Kristovo a zmiňuje jak se Kristus zjevoval učedníkům . Sám sebe přirovnává dokonce k nedochůdčeti. Tedy k někomu , kdo není vůbec hoden Boží přízně. Přiznává se ke svému pronásledování křesťanů a jedním dechem dodává, že to co se mu stalo, bylo milostí Boha, bez něj by nebyl nic, byly by pouhým pronásledovatelem, někým, kdo ze svých lidských sil vykonává jakési rozkazy, dané také člověkem.

Číst dál...

Nedělní kázání z Krče

Jr 1,4 – 10 1K 13,1 – 13 L 4,21 – 30 Ježíšovo kázání v Nazaretě
(možné jiné 1. a 2. čtení: 1Kr 17,8 – 16 a 2Kr 5,1 – 3. 9 – 14)

/poznámky k Jr 1,4 – 10: prorok Jeremjáš byl osloven – zasažen Bohem; „stalo se k němu slovo Hospodinovo“ – Boží slovo je činem; Bůh oslovuje člověka v určitém čase a na určitém místě – ve 13. roce kralování judského krále Jóšijáše, tedy v r. 627 – 626 př. Kr. – v době složité a závažné; na prorokovy obavy zní Boží slib: Já budu s tebou! Vysvobodím tě. Křesťanská církev vztahuje slova 5. verše také na Ježíše Krista./

Sestry a bratři,

Pán Ježíš v synagóze v Nazaretě četl ze starozákonního svitku Izajášovo proroctví o Mesiáši, který jednou přijde. A na to Ježíš řekl: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Jinými slovy – starozákonní proroctví se nyní naplnilo, já jsem ten dlouho očekávaný Mesiáš. Posluchači v synagóze mu nejprve přisvědčovali, než jim došlo, co vlastně řekl. Vždyť tohoto Ježíše z Nazaretu známe od jeho dětství! Což to není syn tesaře Josefa? Pochází z obyčejné, chudé rodiny Josefa a Marie. Cožpak může být tesař Ježíš Mesiášem?! Zde je výstižné Ježíšovo slovo: Žádný prorok není vítán ve své vlasti. Nebo: Prorok nemá vážnost ve své vlasti. (J 4,44) Ano, platí to obecně. Například učitel, lékař, farář by asi neměli působit tam, kde vyrůstali, kde je lidé znají odmalička. Všichni jim tykají – to je Pepíček nebo Jaroušek, toho znám, když byl takhle malý... Takový člověk potom v dospělosti nemusí mít takovou úctu a respekt jako nově příchozí.

Číst dál...

Svatba v Káni Galilejské Jan 2,1-11 1K 12,1-11

Pokoj Vám, sestry a bratři.

Začíná období církevního roku zvaného Epifanie. tj. času, kdy se Pán Ježíš veřejně ujímá vlády Božího království v našem světě. Jinak řečeno, musel Pán Ježíš přesvědčit o svém poslání nejprve své učedníky. Aby v něj uvěřili. Aby uvěřili, že on je tím po staletí zaslibovaným Mesiášem, Kristem. Tím, kterého zvěstovali proroci.

V dnešním příběhu se ocitáme s Ježíšem a jeho učedníky na svatbě. Byla přítomna i jeho matka. Tato skutečnost vypovídá o tom, že Pán Ježíš účastí na radostné a bujné společnosti jakou je svatba chce ukázat, že nepřichází jako jeden z dalších přísných učitelů Zákona. Ale jako ten, který se při své vyjímečnosti nestraní obyčejného lidského života.

Číst dál...